Klára Notaro: Prezidentské volby a jedna temná stránka z dějin Francie
Francouzské dějiny mají pár temných stránek, o kterých se v učebnicích moc nemluví. Jednou z nich je přijetí alžírských vojáků ve Francii, vojáků, kteří hájili zájmy Francie za alžírské války v letech 1954 až 1962. Říká se jim harkiové, francouzsky les harkis.
Alžírsko získala Francie v roce 1830 vojenským zásahem od Osmanské říše a zem rozdělila po francouzském vzoru na okresy, které po roce 1870, když Francie přišla o Alsasko a Lotrinsko, osídlili z velké části právě uprchlíci z východní Francie, nebo Korsičané či Italové. Židé zde žili přes dva tisíce let.
Čtěte také
V roce 1962 generál Charles de Gaulle podepsal takzvané Evianské dohody, ve kterých Francie uznala právo Alžířanů na sebeurčení. To znamenalo pro nealžírské obyvatelstvo nucený odchod z jejich vlasti. Jednalo se asi o milion obyvatel, kteří se nalodili s pár kufry a odjeli do Marseille. Zanechali za sebou veškerý majetek. Usadili se zejména v jižní Francii, později i v Paříži.
Lidem, kteří nebyli alžírského původu, se říká pieds noirs, česky černé nohy. Snad proto, že v 19. století chodili obutí. Ve Francii na ně nikdo nečekal, nikdo s nimi nepočítal a dodnes jejich potomci mají za zlé generálu de Gaullovi, že obyvatelstvo nijak nepřipravil na mohutný příliv spoluobčanů z druhého břehu Středozemního moře. Výrazně se lišili od ostatních Francouzů, silným přízvukem, srdečným chováním, a na počátku velkou materiální nouzí. Byli přijati velmi chladně.
Prezidentské volby jsou za dveřmi
Ještě více se ale lišili profrancouzští alžířští vojáci, harkiové. Byli muslimové, neuměli dobře francouzsky. Přijeli s početnými rodinami, každý voják se snažil vzít s sebou maminku, manželku a děti. Bohužel se jich do Francie nedostalo dost, francouzská armáda nezorganizovala odjezd pro všechny své spolupracovníky. Ti, co zůstali v Alžírsku, byli povražděni i s rodinami coby zrádci národa.
Čtěte také
Osud harkiů, kteří přijeli do Francie, nebyl šťastný. Byli ubytováni ve vojenských lágrech v jižní Francii, nejznámější je tábor v Rivesaltes, kde byli za druhé světové války shromažďováni Romové a Židé, odkud byli odváženi do Osvětimi, kde bídně zahynuli.
V tomto a dalších podobných táborech žili harkiové v 60. a 70. letech. Ve strašných hygienických podmínkách, s vysokou úmrtností. Jejich děti se jen těžko mohly vymanit z izolace, a těch, kteří studovali, bylo málo. Třetí generace se nyní ptá, jak je možné, že se jejich rodičům a prarodičům nedostalo větší pozornosti ze strany státu.
Několik prezidentů se již bývalým francouzsko-alžírským vojákům omluvilo za nevděčné chování státu. Jako poslední tak učinil Emmanuel Macron. Nyní prošel v senátu prvním čtením návrh zákona o uznání zásluh těchto vojáků a o jejich finančním odškodnění.
Čtěte také
Kompaktní menšina alžírského původu představuje pro sociální a kulturní soudržnost Francie letitý a těžko řešitelný problém. Touto otázkou se ve svém volebním programu zabývá zejména extrémní pravice, Marine Le Penová a Eric Zemmour, ten si dokonce přeje, aby všichni Francouzi měli jméno z křesťanského kalendáře. Přitom jméno Mohamed patří ke dvaceti nejběžnějším jménům ve Francii.
Prezidentské volby jsou za dveřmi a postoje kandidátů vůči této palčivé otázce budou pečlivě sledovány.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
