Když slyším Okamuru, Ovčáčka, Lavrova připomíná mi to, jako když mluvil Goebbels, tvrdí výtvarník Matoušek
„Buď pracuji na metráži, roli džínoviny, anebo na použitých a ošoupaných starých riflích ze second handu nebo je od někoho dostanu. Někdy je vzrušující vědět, od koho jsou,“ popisuje výtvarník František Matoušek, který tak tvoří portréty i krajiny včetně velkorozměrových obrazů. „Krásný dárek jsem dostal od dcery Emily Medkové… Přinesla mi obrovskou tašku ošoupaných džínů a mezi nimi byly i jediné, které kdy v životě měla její máma.“ (Repríza ze září 2022.)
„Požádala mě, abych do těch džínů udělal maminčin portrét, což se stalo,“ dodává. To, jak tvoří, ale výtvarník musí vysvětlovat stále dokola. „Mně to až tak nevadí, ale myslím, že to není podstatné.“
Nejvíc ho totiž baví princip hledání a náhody.
„Když jsem byl dítě a měl horečku, tak jsem ležel v posteli a koukal na skříň naproti, kde byly vidět letokruhy. Takže jsem v tom vždy hledal nějaké obrázky, strašidla – to asi každý – a nacházel. V horečkách se to asi umocnilo a pokračuje dodnes, a to i když tu horečku nemám. To hledání se mi přeneslo do těch ošoupaných kusů džínoviny.“
Rifle bere jako materiál, který se vztahuje k jeho dospívání v komunistické totalitě.
„Dá se říct, že jsem k nim vzhlížel jako ke svobodnému materiálu, kteří sem přišel odněkud z nedostupné Ameriky. Asi částečně naivně jsem v tom viděl film a tu svobodu společně s muzikou, s batikovanými košilemi a korálky.“
Vondráčková, Gott, Bohdalová
Výtvarník Matoušek měl na jedné ze svých prvních výstav v roce 1997 obrazy Heleny Vondráčkové, Karla Gotta, Jiřiny Bohdalové, ale i kapely Kiss nebo Rolling Stones.
„Dělal jsem vždy pozitivní i negativní věci, které mne v životě ovlivnily. Vondráčková, Gott i ta Bohdalka… ty jsem nesnášel. Znepříjemňovali mi celé dětství a dospívání. Na druhé straně pak byly hudební skupiny, které jsem obdivoval a dodnes obdivuji,“ vzpomíná.
Čtěte také
Matouška vždy lákalo komentovat politiku, už někdy od 15 let poslouchal sám doma Svobodnou Evropu. Politikou motivované akce výtvarníků pak doslova obdivuje.
„Teď jsem začal dělat věci, které mě sžírají. Poslední výstava byla série portrétů Josepha Goebbelse, ale vlastně to až tak o Goebbelsovi nebylo, ale je to ,pocta‘ osobám, které mi hrozně lezou na nervy. Jako třeba Tomio Okamura nebo Ovčáček. K těmto dvěma v poslední době přibyl i soudruh Lavrov… A vždy mi to připomíná, jako když mluvil Goebbels.“
„Taky jsem Okamurovi napsal, že mne inspiroval k vytvoření obrazu a že je vystaven tam a tehdy – oficiálně na nějakou adresu v Poslanecké sněmovně –, ale neodpověděl,“ uzavírá výtvarník.
Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.
Související
-
František Matoušek: Podle skutečnosti
Boskovický rodák, pětačtyřicetiletý malíř František Matoušek, na sebe upozornil už někdy v polovině devadesátých let svými portréty z okruhu rodiny i popových a roc...
-
František Matoušek / Co na světě mám rád
Malíř František Matoušek (42) studoval v devadesátých letech na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Jiřího Davida. V letech 1995-98 byl členem skupiny Luxu...
-
Palach udělal krok za hranicí možného. A pokud to člověk neudělal taky, je mu dlužen, říká výtvarník
Výtvarník Jiří Sozanský se v 60. letech dostal ze dna svou uměleckou prací. Taky říká, že Janu Palachovi je toho osobně mnoho dlužen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
