SERIÁL

Když nás příroda klame. Proč se v poušti objevuje i to, co tam není, a voda teče do kopce?

Fata morgana

Tentokrát se s redaktory z vědecké redakce podíváme na případy, kdy v přírodě není všechno tak, jak bychom možná mohli očekávat. Nejvyšší hora Země totiž nemusí být nutně Mount Everest, moře není zdaleka všude stejně slané a výška jeho hladiny se také různí. V poušti se objevuje i to, co tam není, a voda někdy teče do kopce...

Nejvyšší hora

„Mount Everest je z hlediska nadmořské výšky nejvyšší horou na Zemi, ale výška může být chápána třeba také od úpatí po nejvyšší bod – a to už by Mount Everest prohrál s jednou z největších sopek, Mauna Kea,“ vysvětluje Marek Křížek z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, že výšku hory je možné hodnotit různě.

Dalším hlediskem je třeba vzdálenost vrcholu od středu Země, dodává geolog. Země totiž není tak úplně kulatá a v oblasti rovníku je mírně vypouklá. A právě toto vypouknutí dělá nejvyšším vrcholem od středu Země ekvádorský vulkán Chimborazo.

Přesto nejpraktičtějším způsobem hodnocení zůstává nadmořská výška, která například cestovatelům dává informace o tom, jak to bude na vrcholu s kyslíkem a zda je tedy nutné mít s sebou při výstupu kyslíkovou bombu.

Morganin vzdušný zámek a Bludný Holanďan

Fata morgána je jev, který máme spojený hlavně s horkou pouští. Nejen nad rozpáleným pískem se ale může objevit optický klam, který dostal jméno po Artušově nevlastní sestře Morganě, jejíž vzdušný zámek Italové pozorovali nad obzorem.

Fata morgána

„Dochází k tomu, když vzduch není všude stejně teplý a vznikají velké změny teploty, hustoty… Světlo pak zůstane uvězněno v nějaké vrstvě a mění svůj směr – nejde (jak jsme zvyklí) přímočaře, ale zahybá,“ popisuje učitel a didaktik Stanislav Gottwald.

Hladina vody uprostřed pouště je tak vlastně odraz oblohy. „Je to takový oblouk prohnutý u země a do oka nám to světlo přichází zespoda. Mozek – když vidí, že obloha je dole – tak si to spojí a má pocit, že je tam nějaká voda,“ vysvětluje Gottwald

Nefunguje to ale samozřejmě jen na poušti. Třeba nad mořem se totiž tvoří naopak vrstva chladnějšího vzduchu a paprsky tak zahýbají zase opačně. „Potom se nám ty objekty jeví, jako by se vznášely nad hladinou. Pak se mluví o nějakých Bludných Holanďanech, protože vlastně vidíme loď, která je normálně schovaná za horizontem,“ dodává pedagog.

Nadmořská výška není všude stejná

Definice zní nějak takto – nadmořská výška je svislá vzdálenost místa na Zemi ke střední hladině moře. Data z různých částí světa se ale vztahují k různým mořím. A protože výška hladiny jednotlivých moří a oceánů není stejná, liší se mírně i naměřená čísla.

Pro Českou republiku je rozhodující střední hladina Baltského moře.

„Rozdíl mezi těmito systémy je zhruba 40 cm. Souvisí to s výškou moře a s odstředivými silami, protože čím se jde severněji, tím je hladina nižší,“ vysvětluje Petr Lambert ze Zeměměřičského úřadu.

Proč je moře různě slané?

Slanost – neboli salinita – moří se na Zemi různí. „Je ovlivněna třeba tím, jak velký je výpar z vodní hladiny,“ říká Miroslav Šobr z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Nejslanější je prý přitom voda překvapivě v oblasti kolem obratníků.

Celosvětový průměr salinity moří a oceánů je 35 ‰ (tedy 35 miligramů soli na 1 kilogram vody).

„Teplota je sice na rovníku globálně nejvyšší, ale jsou tam pravidelné srážky,“ vysvětluje Šobr a dodává, že jedním z určujících faktorů salinity jsou také říční přítoky. Přestože i z řek se do oceánu dostává malé množství soli, vodní toky moře ředí a jeho slanost ve výsledku snižují.

Je gravitační kopec jen optický klam?

Jako gravitační nebo magnetický kopec se označují místa, kde dochází k samovolnému pohybu předmětů směrem do kopce. Podle odborníků jde ale o optický klam, způsobený zvláštním profilem okolního terénu.

Odchylky magnetického pole Země totiž nejsou zdaleka tak silné, aby dokázaly uvést předměty do pohybu. „Hodnoty těchto anomálií jsou skutečně malé na to, aby mohly pohybovat předměty – třeba i jen kuličkou na rovné desce,“ vysvětluje Pavel Hejda z Geofyzikálního ústavu Akademie věd.

Spustit audio
autoři: Eva Kézrová, Martin Srb, Ondřej Ševčík, Filip Rambousek, Zuzana Marková

Související