Když dítěti z dětského domova udeří osmnáctka, přijde volání divočiny, říká Talpa z projektu Patron Ligy otevřených mužů

Další faktor, který vstupuje do hry, je jejich původní rodina, a většina mladých lidí touží po návratu, ať je jakákoli. „Jenže oni se do těch rodin nevrátili dřív z nějakého důvodu. Protože orgány sociálně-právní ochrany dětí nebo soudy vyhodnotily, že rodina není kompetentní nebo v takové situaci, aby se byla schopná postarat o dospívajícího člověka.“

Čtěte také

Děti z dětských domovů jsou stejné jako jejich vrstevníci, jen to mají na startu mnohem těžší, říká zakladatelka yourchance Štiková

„Evidentně tam není něco dobře. A to, že se tam mladý dospělý vrátí, situaci nevylepší, spíš zkomplikuje,“ popisuje Talpa.

„Anebo je zavolají kamarádi a získají pocit, že přichází ta svoboda. V takovou chvíli je změna opravdu velký skok v podstatě do neznáma. Navíc to v první chvíli vypadá jako velké dobrodružství – možná i krásná jízda, ze které se může stát jízda nebezpečná.“

Z jediné chyby se může stát dlouhodobý a velký problém – například se zadluží, v horším případě skončí na drogách a podobně.

Čtěte také

Domy na půl cesty pomáhají dětem, co opouštějí dětské domovy

„Proto se prostřednictvím patronů a patronek snažíme, aby dospívající zůstali co nejdéle – když ne přímo v dětském domově, kde když studují, mohou být až do 26 let, tak ve startovacím bytě. Alespoň než jim je 20 nebo 21 let, kdy už je člověk zralejší a zároveň má dostudováno.“

Dohromady z dětských domovů odchází ročně zhruba 350 mladých dospělých, kolik jich samostatný život nezvládne, ale říct nelze, protože statistiky neexistují. „Podle jedné vychovatelky jednoho domova je to ale kolem 60 procent z nich, respektive šest z deseti dětí to nezvládne a skončí na drogách nebo ve vězení,“ dodává.

Co Liga otevřených mužů dělá pro to, aby jich bylo co nejméně v krizi, to už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Evy Hůlkové.