Kdyby se dobro vyplácelo, přestalo by být dobrem a stalo by se investicí, říká Tomáš Sedláček

30. červen 2017
03729194.jpeg

Ekonom Tomáš Sedláček prožil část dětství ve Finsku a Dánsku. Díky tomu prý pochopil českou kulturu a mentalitu Čechů. Při studiích začal propojovat svět ekonomie, teologie i literární historie. Představa Prahy jako města segwayů ho vůbec neděsí a nechce, aby jeho dítě vychovával ze sta procent stát.

Tomáš Sedláček měl v období normalizace možnost vyrůstat v zemích, jako je Finsko nebo Dánsko. Do zahraničí se jeho rodina dostala díky tatínkovi, který pracoval ve společnosti ČSA.

Při vzpomínce na Finsko si úspěšný autor a makroekonom vybavuje třeba to, že se kola na ulicích nemusela zamykat. „Tam prostě neexistovaly zámky na kola, protože se kola jednoduše nekradla,“ říká. Kolo, které jste nechali někde ležet, bylo prý na stejném místě i za týden, maximálně si ho někdo půjčil a pak ho zase vrátil.


Tomáš Sedláček je autorem knihy Ekonomie dobra a zla, která byla přeložena celkem do 14 jazyků a dočkala se úspěchu i u kritiků. „Chtěl jsem si zkusit, jestli lze napsat hlubší knížku o ekonomii, která má nějaký úspěch, aniž by tam bylo jediné číslo,“ říká o svých pohnutkách k sepsání knihy sám autor.

Protože se stát obával, aby Tomáš Sedláček nebyl coby dítě indoktrinován západní ideologií na finských školách, a protože si rodiče nepřáli, aby docházel na politicky přijatelnou ruskou školu, vychovávala ho maminka první čtyři roky doma.

Když je špatná učitelka, je to peklo

Dnes mu přijde zvláštní zkostnatělý systém, kdy do určitého věku má za výchovu dítěte stoprocentní odpovědnost rodič (takřka bez ohledu na její možné nedostatky) a ze dne na den výuku dítěte převezme instituce, aniž by rodičům umožnila se nějak více angažovat. „Nechci prostě, aby moje dítě vychovával ze sta procent stát. I já potřebuju, aby to moje dítě bylo vzděláváno institucionálně, ale nechci, aby to bylo tak volatilní. Když je učitelka dobrá, tak je to skvělý, a když je učitelka špatná, tak je to peklo,“ vysvětluje.

V Dánsku, kam se s rodiči přestěhovali, když mu bylo čtrnáct let, se Tomáši Sedláčkovi nelíbilo tolik jako ve Finsku. Naučil se tam ale sebevzdělávání. A to hlavně proto, že se z českého gymnázia dostal do dánské státní školy, kde se ocitl ve třídě s běženci, z nichž někteří neuměli ani číst a psát.

Úrok jako náboženské téma

Praní špinavých peněz

V České republice začal studovat ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a pod vedením profesora Milana Sojky napsal práci o ekonomickém smýšlení Tomáše Akvinského. Ačkoli se prý na výběr tématu fakulta dívala s mírně pozdviženým obočím, nakonec se ukázalo, že taková látka má smysl.

„Myslím si, že některé myšlenky se dají aplikovat i v digitální době – třeba věci typu spravedlivá cena nebo úroková debata,“ říká Sedláček s připomínkou, že úrok byl kdysi náboženské téma, na které je pamatováno jak v Bibli, tak i v indických Védách nebo Koránu.

Na otázku, jestli se vyplácí dobro, odpovídá Tomáš Sedláček negativně: „Dobro není ekonomická investice, kdyby se vyplácelo, tak by přestalo být dobrem a stalo by se dobrou investicí.“ Přesto to ale podle ekonoma není důvod, proč o něj neusilovat. „Dobro má v sobě takovou zvláštní gravitaci, která vlastně neodměňuje. O tom je třeba hrozně krásná starozákonní kniha Jób,“ poznamenává.

Celý rozhovor s Tomášem Sedláčkem si poslechněte ZDE >>