Kartous: V demokracii je právo na hloupost, ale dezinformace posouvají diskusi nebezpečně mimo realitu

17. květen 2024

Boj s dezinformacemi označuje vláda za svou prioritu, jak ale reálně vypadá? Podle publicisty Bohumila Kartouse boj probíhá, ale není vidět a je rozprostřený mezi různými ministerstvy a Úřadem vlády. „Ta aktivita je nedostatečná a mimo záznam to přiznávají i někteří členové vlády. Chybí koordinace a politická vůle. V posledním roce této koalice se už nic zásadního nepodaří,“ míní mluvčí Českých elfů a poradce ministra školství.

Moderátor: Karolína Koubová
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a Bohumil Kartous
Editorka: Karolína Kašparová
Zvukový obal: Jaroslav Pokorný
Grafika: František Novotný
Kreativní producent: Lukáš Sapík

Někteří vládní politici podle něj nepochopili, že v posledních 20 letech nové technologie změnily náš svět k nepoznání a základní principy, jako je například svoboda slova, je potřeba nadále chránit, ale jinak než dříve.

„Už StB dokázala v 80. letech ve svém slovníku velmi pregnantně definovat dezinformaci. Je to systematicky šířená a záměrně vytvořená manipulace, která má změnit či upevnit vaše hodnotové postoje a vést vás k nějakému rozhodnutí,“ vysvětluje.

Ve srovnání s 80. lety se dnes dezinformace mohou masivně šířit a zahltit celou společnost: „V Maďarsku a na Slovensku se Orbánovi a Ficovi podařilo prostřednictvím dezinformací posunout politickou diskusi mimo realitu, což zpětně ohrožuje politický vývoj v těch zemích,“ dodává.

Čtěte také

„Demokracie nepochybně znamená i právo na dezinformace, na hloupost. Můžu být příznivcem teorie ploché Země a nikdo mi to nemůže vyvracet. Jsem ten poslední, kdo by to chtěl. Ale v okamžiku, kdy z teorie ploché Země uděláte vlastně alternativní předmět do škol, dostáváte se do velkého nebezpečí, protože se posouváte mimo realitu,“ zdůrazňuje.

Podle komentátora Davida Klimeše vláda postupuje vpřed stylem pokus-omyl a objevily se i náznaky, že bude míchat strategickou komunikaci a potírání dezinformací s vlastní stranickou propagací. Stále také není legislativně upraveno blokování médií – jen zákonem může stát omezit svobodu projevu, pokud je to v zájmu veřejné bezpečnosti.

„Nejúspěšnější strategické komunikace jsou velmi konkrétní. Očkujte se nebo stáhněte topení, protože nemáme plyn a musíme šetřit. Když za státní peníze vylepíte Putina v pytli na mrtvoly, tak to není strategická komunikace, ale její devastace,“ uvádí.

Bypass problému

Novinářka Apolena Rychlíková namítá, že v Česku je debata o dezinformacích velmi zpolitizovaná. Novináři pak mají tendenci vykládat každé volby, v nichž zvítězí jimi nepreferovaná strana, jako důsledek dezinformačních kampaní, kterým podlehli méně vzdělaní voliči.

Poukazuje přitom na loňský výzkum konspiračních teorií pro Český rozhlas: „Těm nejvíce konspiračním teoriím věří jen asi šest procent lidí. Mezi těmi, kdo dezinformace šíří, jsou i lidé informovaní a vzdělaní, kteří ovšem dojdou k jinému názoru, podmíněnému jinou životní zkušeností,“ míní.

Některé dezinformace podle ní dokonce šíří i vládní politici, například v debatách o Istanbulské úmluvě, stejnopohlavních manželstvích či klimatické krizi. Když navíc vláda začne určovat, co je a není dezinformace, vznikne tím precedens, kterým se budou řídit i budoucí garnitury, upozorňuje Rychlíková.

Čtěte také

„Výzkum ukázal, že hlavní problém je upadající důvěra lidí ve stát a jeho instituce, která se zakládá na reálných zkušenostech,“ dodává s tím, že pravicová vláda se chce k vyrovnanějším rozpočtům proškrtat, ovšem fungující instituce a školství nabízející mimo jiné i kvalitní mediální vzdělání něco stojí.

Kartous poznamenává, že až současná generace alfa dospěje k volebnímu právu, budou na ni cílit dezinformace zcela jiného druhu: „Z dlouhodobého hlediska je důležité nejenom vzdělávat, ale vychovávat. Bavíme se o hodnotovém založení, nikoliv o instrumentální schopnosti pohybovat se v informačním prostoru.“

V krátkodobém horizontu je pak prý zapotřebí zlepšit vymahatelnost platného práva, které už dnes umožňuje postihovat některé projevy, ale justice a orgány činné v trestním řízení se tomu vyhýbají, protože by to mohlo zahltit jejich kapacity.

„Žijeme v chybě systému, protože disrupce je tak rychlá, že se tomu systém nedokáže ve školství ani v justici dostatečně rychle přizpůsobit. Často si musíme pomoci bypassem – tím, co není zakotveno institucionálně, tedy daleko více aktivizovat občanskou společnost, aby si pomohla sama,“ dodává.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 18. května po 11. hodině a v neděli 19. května po 18. hodině.

autoři: Karolína Koubová , ert
Spustit audio

Související