Karel Hvížďala: Proč autoritáři sílí
Nejpregnantněji na to odpověděl Timothy Snyder, když řekl: „Jejich síla spočívá výhradně v povolnosti publika, jejich výkon probouzí sen o pasivitě.“
My můžeme dodat: A to platí stejně o Donaldu Trumpovi či Andreji Babišovi. Jsme líní se sami starat o nápravu a mylně se domníváme, že Evropská unie nás zbavuje rizika. To naší civilizaci přivádí do nebezpečného stavu morální otupělosti.
Čtěte také
Proto si komentátoři čím dál tím častěji kladou otázku, jako například David Brooks: Jak je možné, že pro 70 milionů Američanů je Trump přijatelný, i když lže, podvádí a chová se nečestně. Stejně, jako se u nás ptá Martin Fendrych, jak je možné, že Babiše chce volit přes 30 procent občanů, když je léta podezřelý z dotačního podvodu a trestního činu poškozování finančních zájmů EU.
Ještě v druhé půlce minulého století platil morální kodex založený na děděných tradicích dokonalosti, jehož garanty byly obecně uznávané autority. A úspěšný byl ten, kdo usiloval o naplnění obecně uznaných standardů, a to nejen kvůli cti a penězům, ale proto, že se chtěl vyrovnat s těmi nejlepšími.
Čtěte také
Široký kontext při mapování těchto nebezpečných změn v naší společnosti dal ve své knize Ztráta ctnosti: K morální krizi současnosti, letos zemřelý skotský filozof Alasdair MacIntyre. Ten upozornil na to, že k prvnímu narušení božího zákona, který dával člověku morální řád, došlo v 18. století za osvícenství.
To se odklonilo od náboženství a vyzdvihlo rozum: odňalo prvenství komunitě, která definovala role, a nahradilo ji prvenstvím autonomního jedince. Tím se zřeklo hledání odpovědí na otázky: Odkud přicházím, kdo jsem a kam směřuji?
Ale není už pozdě?
Teprve absence těchto otázek umožnila banalizaci smyslu života, s kterou přišli autoritáři, jako byli Lenin, Mao, Hitler a dnes Trump a u nás Babiš, kteří vnutili lidem myšlenku: Chcete dát svému životu smysl, pochodujte se mnou.
Čtěte také
Poznáme je snadno: aby mohli prosazovat svou vůli, musí zničit existující instituce, obsadit je svými lidmi, kteří byli vybráni pouze kvůli loajalitě, a ne kvůli erudici. Za takové situace, jak zdůrazňuje Snyder, ale již nejde o politiku, protože právě ji formulují instituce, které musí být obsazené kompetentními lidmi.
Tím se otevřel prostor pro zneužívání slov a morálky k prosazování vlastních preferencí, o což všem autoritářům jde. Takový člověk začne považovat občany jen za prostředky k dosažení vlastních cílů a svůj úřad za osobní majetek, který může využít k tomu, aby získal, co chce. Bývalé instituce se mění v jeviště, na kterých ukazují, jak jsou úžasní.
MacIntyre vidí vykročení z pasti v obnově slovníku, kterým lze formovat nejen rozum, ale i srdce a vůli. Otázka je, jestli na to není v naší bohaté a zlenivělé civilizaci pozdě.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
