Karel Hvížďala: Pithartův Osmašedesátý a rok 2019
Petr Pithart analyzuje tragédii, což je slovo odvozené od tragos, česky kozel, který byl obětním zvířetem.
Tedy kniha Osmašedesátý s podtitulem Komentované vydání se snaží pojmenovat přesně oběti.
Čtěte také
A proto je to kniha velice aktuální: tato esej bilancovala po sovětské okupaci naděje i tragické následky 60. let, v nichž se projevily všechny bolavé a neuralgické sklony naší povahy.
A letos, 30 let po listopadu 1989, bychom měli podobně bilancovat, protože stejně jako tehdy po vnějším ohrožení jsme letos ohroženi zevnitř: autoritativními tendencemi premiéra a prezidenta. Oba se snaží nedodržovat ústavu a prezident by i rád zvrátil směr naší zahraniční politiky zase příklonem k Východu.
A něco podobného, jak o tom píše Petr Pithart, se dělo i po roce 1968 a 1969, kdy politikové pražského jara formulí o morálním vítězství nad okupanty maskovali svá selhání, která vyvrcholila podpisem tzv. pendrekového zákona, který umožnil zákroky proti demonstrantům. Kvůli němu bylo odsouzeno 1526 lidí.
O obětech ještě není rozhodnuto
Počínání Alexandra Dubčeka a jeho druhů se dá označit jako zrada, píše autor. A dodává, že tito politici svým ústupem od lidí, kteří byli ochotní se nevzdávat, činili oběti, tím, že jim vzkazovali, aby se na všechno vykašlali. To otevřelo kolo privatizace občanských životů. A podobně v současné době si chce naše duše privatizovat premiér, který by rád řídil Českou republiku jako svou firmu.
Čtěte také
Jako Dubček, který stál v čele pražského jara a pak podepsal zmíněný potupný zákon, dnes zase prezident, který jako jeden z prvních dokázal v roce 1989 uveřejnit v Technickém magazínu článek Prognostika a přestavba, který byl na tehdejší dobu nejotevřenější kritikou způsobu, jakým byl stát řízen, dnes činí kroky, které by nás mohly dovést znovu do nešťastné situace. A to, jak píše Petr Pithart, způsobovalo u některých lidí zoufalý propad do cynismu, přízemní pragmatičnosti a vedlo ke zlhostejnění a traumatizaci.
Podle Petra Pitharta totéž činí novodobý populismus, který chválí lid za to, jaký je a že správně prohlédl pravdu a lásku elitářů, protože doba je přece taková jaká je. To je důkaz neexistence programu, v němž emoce nahrazují myšlení a vůdce nahrazuje parlament. Je to návrat ve víru v prozřetelnost, která má maskovat boj o moc a skutečnost, že opět bychom mohli být oběťmi.
Symptomatická jsou poslední vyjádření premiéra: nejprve se dala interpretovat de facto jako výzva ČSSD k odchodu z vlády bez následných parlamentních voleb, v neděli zase otočil a vyzval k výměně nominanta na ministra.
Tento krok by však porušoval ústavu, zatímco výzva k odchodu z koalice zvýrazňovala další možné plány: trestně stíhaný premiér se bojí podzimních demonstrací a rád by měl loajálního ministra vnitra a prezident podobného ministra zahraničí. Tyto změny by paralelu konce 60. let s koncem roku 2019 jen ozřejmily. Obě varianty nejsou pro premiéra moc příznivé.
Kniha Osmašedesátý není proto koncem léta 2019 jen pouhou bilancí, ale i výzvou k ostřejšímu pohledu na sebe: přece o obětech ještě není rozhodnuto.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
