Luboš Palata: Češi by měli být na 21. srpen 1969 hrdí. Byla to naše „srpnová revoluce“

Ne proto, že byl protest proti sovětské okupaci a komunistickým kolaborantům, kteří se dostávali po už rok trvající okupaci rychle k moci, utopen v krvi. Ale proto, že přes hrozbu nasazení tanků, přes mrtvé v ulicích, přes střelbu do demonstrantů a atmosféru postihů se vůbec konal.

Čtěte také

Udělat tlustou čáru za minulostí byla chyba. KSČ se měla zrušit, říká Karel Sedláček, hlasatel plzeňského rozhlasu v srpnu 1968

Byl to až do listopadu 1989 jediný okamžik, kdy se Češi skutečně masově postavili na odpor proti vlastní komunistické diktatuře bez lidské tváře. Rok před tím se totiž stavěli na odpor „jen“ proti okupaci vlastní země cizími vojsky.

Proto je 21. srpen 1969 podobně významný okamžik, jako je 17. listopad 1989. Bez ohledu na to, že po něm nenásledovala sametová revoluce, ale husákovská normalizace. Ale těch možná i několik set tisíc Čechů, kteří nechtěli dát nově nastupujícímu totalitnímu režimu naši zemi zadarmo, byli v té chvíli skutečnými hrdiny.

Hrdiny, kteří stavěli barikády a s pár prkny, dlažebními kostkami a sem tam nějakou lahví s hořlavinou drželi dlouhé hodiny velkou část centra Prahy i jiných měst mimo kontrolu nové moci.

Postavili se nové tuhé totalitě

Byla to naše „srpnová revoluce“, která sice vydržela velmi krátce, ale přesto bychom si ji měli připomínat jako něco kladného, výjimečného a jako jeden z mála důvodů k hrdosti za oněch 40 let komunismu.

Čtěte také

21. srpen 1969: Nemůžeme se bránit se zbraní v ruce, ale dělejme to nenávistí a pohrdáním k moskevským mocipánům

A možná bychom si tady měli v tom vzít příklad ze sousedních zemí, kde se podobné události takto připomínají. Ne jako tragédie, ale jako něco, na co by měla být dnešní generace hrdá. Ať už je to Maďarská revoluce roku 1956, nebo protesty hnutí Solidarita na přelomu 70. a 80. let v Polsku, či východoněmecké povstání z roku 1953.

Tyto události si Maďaři, Poláci a východní Němci připomínají hrdě. A to přesto, že Maďarskou revoluci utopily v krvi sovětské tanky, podobně jako tu východoněmeckou.

Solidaritu zastavilo polské stanné právo, vlastní armáda a policie a do čela jediné evropské vojenské junty komunismu se postavil generál Wojciech Jaruzelski. Všude byli mrtví na straně odpůrců komunismu. V Maďarsku se ještě mnoho měsíců po revoluci popravovalo a to nejen mezi činiteli vzbouřenecké maďarské vlády, ale i mezi obyčejnými řadovými povstalci.

Luboš Palata|foto: Jana Přinosilová

Tak jako pro moji generaci byla největší událostí našeho života sametová revoluce roku 1989, tak pro generaci mých rodičů, narozených ve 30. letech to bylo pražské jaro. A 21. srpen, ne ten roku 1968, ale ten o rok později. V roce 1968 se postavili na odpor okupantům, ale o rok později nastupující nové tuhé totalitě. A v tom je hlavní odkaz srpna roku 1969 pro dnešek, srpen roku 2019.

Autor je redaktorem Deníku