Karel Hvížďala: I takové byly Vánoce
„Byl to dobrý rok, a tak vzdejme hold těm, kteří vyvedli tuto zemi z bouří neklidu a krizí do slunečního dne,“ psalo o Vánocích roku 1971, tři roky po okupaci Československa, Rudé právo. A podobné jásání bylo možné číst a poslouchat i z rozhlasu a televize poté, co musely média opustit tisíce svobodomyslných redaktorů, editorů, ale i technického a pomocného personálu. Přesný počet lidí není znám, většina záznamů z prověrkových komisí byla skartována.
Sám jsem to zažil v Mladém světě, kde jsem dostal výpověď v době, kdy žena byla na mateřské dovolené s ročním synem. Nevěděl jsem, co budeme dělat.
Čtěte také
Šel jsem domů z Panské ulice do Dejvic pěšky, v domnění, že mě snad něco cestou napadne. V trafice jsem si koupil cigarety a potkal jsem tam staršího shrbeného muže s lišáckým obličejem, který držel v roce Svobodné slovo, jak se tehdy jmenovaly jedny již zase nesvobodné noviny.
Neznámý muž mě poznal a pravil: „Pane Hvížďalo, noviny nejsou na čtení, ale na přemýšlení, co budete teď dělat?“ A to nevěděl, že jsem bez práce. „To kdybych věděl,“ odpověděl jsem po pravdě. A on mi ještě mezi dveřmi s vážnou tváří řekl: „Dejte si pozor, člověk stárne a umře jen tehdy, když nemá proč jít dál.“ Já jsem naštěstí věděl, že musím jít domů.
Když jsem otevřel dveře, žena mně podala papírek s telefonním číslem se slovy: „Máš tam hned zavolat.“ Když jsem vytočil číslo, ozval se na druhé straně aparátu Ladislav Fikar, básník, překladatel, bývalý ředitel nakladatelství Československý spisovatel a později vedoucí tvůrčí skupiny na Barrandově, kde se natočily filmy Rozmarné léto, Všichni dobří rodáci či Žert.
Uhelné prázdniny
V roce 1971 pracoval ještě chvíli jako stínový šéfredaktor v Albatrosu a optal se mě: „Je pravda, že vás vyhodili z Mladého světa?“ Zprávu jsem potvrdil a on mi suše sdělil: „Dobře, od zítřka vás zaměstnám, vymyslete si, co chcete dělat.“
Čtěte také
A protože všechny encyklopedie byly staženy z prodejen, protože v nich byla jména tzv. kontrarevolucionářů, napadlo mě vydávat mezioborové tenké encyklopedické svazky, které by tuto díru na trhu mohly zacelit a které by psali vyhození a zakázaní novináři, kteří uměli cizí jazyky a mohli snadno kompilovat dějiny medicíny, odívání, sochařství atd. Tak se zrodila edice Objektiv.
Oficiálními autory byli tzv. pokrývači. Třeba Jiřího Dienstbiera, pozdějšího ministra zahraničí kryla Želmíra Živná, Jana Vladislava, básníka a překladatele, tuším Vladimíra Novotná atd. V mezidobí, než začala edice Objektiv vycházet, jsem připravil se Slávkem Šimkem ze Semaforu knihu Návštěvní dny Šimka a Grossmanna, kterou jsem doplnil obsáhlým rozhovorem.
Když kniha vyšla, před prodejnou Albatrosu na Národní třídě stála nekonečná fronta. Tehdejší ředitel Beránek si mě zavolal a nevybíravě mi vynadal za to, že na nakladatelství zbytečně upozorňuji a že ohrožuji životy lidí: mohli by prorazit výlohy a pořezat se.
Rudé právo tehdy psalo: „Žijeme svůj pokojný den. Žijeme jen, protože jsme uhájili svou vlast proti kontrarevoluci.“
Největší dárek pro Husákovy děti se tehdy jmenoval „uhelné prázdniny“. Školy neměly čím topit.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
