Karel Hvížďala: Covid-19, vtipy, metafory a smrt

Po internetu běhají například tyto vtipy:

Odborový svaz pražských kapsářů žádá od vlády 20,7 milionu korun jako kompenzaci za ušlý zisk způsobený omezeným pohybem osob.

Pokud budou ještě dlouho zavřené školy, rodiče objeví vakcínu rychleji než vědci.

Březen, do karantény vlezem. Duben, ještě tam budem. Květen, je ze mě kretén.

Horší je, že s podobnými nápady v boji proti koronaviru přicházejí i politici a myslí to vážně. Donald Trump navrhl do žil nemocných vstřikovat dezinfekci. Nebo srbský prezident doporučuje pití tvrdého alkoholu. A jeho turkmenský protějšek jde ještě dál a doporučuje potlačit pandemii zákazem vyslovení slova corona.

Příliš drahé zdravotnictví

Čtěte také

Petr Holub: Probuďte zdravotnictví, peníze jsou málo

Pravda je, že dobrá nálada a humor posilují naši imunitu, ale odvádí pozornost od metafor filozofů, kteří upozorňují, že naše planeta se ponořila do vývojky, ale zatím nikdo neví, jak bude vypadat, až bude v ustalovači.

To je metafora kulturního vědce z berlínské Humbodltovy univerzity Josepha Vogla. Ten v časopise Monopol upozorňuje i na pozitivum dnešní situace, když odhaluje iluzi nadřazenosti ekonomie. Píše o tom, že v době pandemie se ze zdravotnictví stal lakmusový papírek tržní logiky, podle které se ještě nedávno v Německu hovořilo o tom, že je zdravotnictví moc drahé. Bertelsmannova nadace dokonce přišla s návrhem, aby právě z ekonomických důvodů bylo zrušeno 600 nemocnic. Dnes naopak lékaři diskutují o tom, jakou nejnižší péči by bylo možné poskytnout všem, kdyby se situace ještě zhoršila, protože pak by počet lůžek nemusel stačit.

Svoboda nadevše

Čtěte také

Karel Hvížďala: Ochrana života vs. právo na svobodu

Na podobně závažnou skutečnost upozornil i italský filozof Giorgio Agamben, profesor z univerzit v Benátkách a v Paříži, který napsal, že v Itálii nouzovému stavu za oběť padly svobody. Toto téma obživlo i u nás po rozsudku Městského soudu v Praze z 23. dubna, který upozornil, že zákony obcházet nejde.

Je tomu tak hlavně proto, že převážně v severozápadních evropských protestantských zemích jsou některá podobná nařízení nemyslitelná. Nebo uplatnitelná jen na krátkou dobu s řádným zdůvodněním, protože svoboda a z ní vyplývající osobní odpovědnost patří mezi nejvyšší hodnoty. Individuální práva jsou tam nadřazena kolektivním právům, a proto není v těchto zemích možné vyhlašovat snadno plošné zákazy.

Karel Hvížďala|foto: Karel Hvížďala,Český rozhlas

Právníci říkají: Legalita moci není nad legitimitou zákona. Jinými slovy – jednání, které je v souladu se zákonem, nemůže nikdy převážit nad smyslem zákona zaručujícím svobodu a osobní odpovědnost. Nesmí bránit občanům riskovat, nebo v krajním případě i zemřít. Jasně to řekl režisér Frank Castorf: žádný politik, ani paní kancléřka, mi nemůže nařídit, abych si myl ruce. To mně může pouze doporučit.

Autor je publicista