Jan Macháček: Kouzla, čáry a realita EU

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lidé s rouškou před sídlem Evropské centrální banky v německém Frankfurtu nad Mohanem
0:00
/
0:00

Přijde EU s nějakým podstatným společným nástrojem, který pomůže rozeběhnout ekonomiky, tedy především ty nejvíce postižené koronavirovou krizí?

Jedna společná evropská instituce je od začátku akční. Je to Evropská centrální banka (ECB), která rozšířila program nákupu dluhopisů všeho druhu, včetně těch státních. ECB zalila trhy likviditou ve výši 850 miliard eur, její opatření drží nad vodou celé státy i mnohé firmy.

Pro eurozónu se také nabízí úvěry ze záchranného valu ESM, jenže kdo touží po dalším nárůstu dluhu? V případě aktivit ECB jde o řešení dočasná, impulsy pro ekonomiky musí přijít i odjinud. Jinak se krize likvidity promění v krizi solventnosti, především v případě jižních států, jako je Itálie, které byly po uši v dluzích už před pandemií.

Francouzský prezident Macron před deseti dny vyzval Evropu k významné solidaritě, jinak prý zvítězí populisté a nacionalisté a Evropa se rozpadne.

Objevily se některé nové a zásadní návrhy, které by významnější solidaritu opravdu přinesly. Itálie navrhovala společný evropský koronavirový dluhopis. Vydala by ho EU jako entita, celkové zadlužení jednotlivých států EU by se nezvýšilo. Nebo by ručily všechny státy a solidarita by spočívala v tom, že by peníze putovaly jen tam, kde jsou nejvíce akutně třeba.

Každý si bude muset pomoct sám

Španělsko a bývalý šéf frakce EP Alde Guy Verhofstadt přišli zase s návrhem toho, že by EU vydala takzvané nekonečné dluhopisy neboli konzole, ze kterých se splácí pouze úrok.

Nedávno podpořil tuto myšlenku finančník George Soros s tím, že věčné dluhopisy byly využity mnohokrát v historii. Anglie jimi financovala napoleonské války i první světovou válku a Amerika náklady války Severu proti Jihu.

Skupina evropských ekonomů zase navrhla, že by pomohlo, kdyby EU vytvořila fond rizikového kapitálu, který by mohl dočasně vstupovat do malých a středních firem a kapitálově je posílit.

Všechny tyto inovativní návrhy ale nedávný summit lídrů EU shodil ze stolu a vytyčil zcela jiný směr. Evropský rozpočet má podle něj narůst ze současných 1,2 % evropského HDP na 2 %, nárůst bude mít ale formu garancí. Tyto garance budou krýt nově vzniklý rozvojový fond, který si bude půjčovat na trhu: fond bude poskytovat granty a investovat a spolu se soukromým kapitálem vytvářet pákové efekty.

Půjde v zásadě o něco podobného, jako byl Junckerův investiční plán z roku 2015. Zpráva evropských auditorů sice konstatuje, že se z Junckerova fondu opravdu investovalo, ale je pravděpodobné, že mnoho těchto investic by se uskutečnilo i bez tohoto plánu.

Každopádně to, co zatím schválila Evropská rada, nepočítá s ničím makroekonomicky relevantním. Kdyby se během tří let použilo 320 miliard eur, je to jen 0,4 % evropského HDP. Část z toho si musí každá země zagarantovat a teprve finální rozdíl by činil fiskální transfer, třeba do Itálie.

Takže platí: každý si bude muset pomoct především sám. Už po druhé za dvanáct let se ukázalo, že krize v EU integrační skoky nevytváří a jedinou relevantní institucí zůstává Evropská centrální banka.

Jan Macháček

Leckdo si myslí, že to je dobře, ale už nyní je jasné, že EU bude opět globálně zaostávat, protože fiskální reakce Ameriky, Japonska a dalších velkých hráčů bude v této krizi mnohem rychlejší a masivnější než ta evropská. A pokud se EU vůbec udrží pohromadě, tak v rámci toho mohou některé státy jako Itálie také zbankrotovat.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)