Karel Hvížďala: Vladimír Páral, milovník všech rozkoší
„Celý život jsem psal romány o vztazích mezi mužem a ženou. Láska je moje ústřední téma. Mariánskolázeňská kolonáda nabízí příležitost k nenucenému seznamování. Zinscenoval jsem tam kvůli tomu hru. Nabízeli jsme růže tří barev. Ženy si měly vybrat květinu, která je reprezentuje. Kdo přijel do lázní, aby prožil nezávazný románek, měl si vzít do ruky žlutou růži. Kdo sem přijel, aby tu poznal lásku svého života, ten si měl vzít bílou a červená růže znamenala… ještě tuhle noc."
Původně bydlel Páral v Ústí nad Labem, kde pracoval v Chemopharmě, zabýval se tam vývojem sexuálních hormonů. Tuhle příhodu z Mariánských lázních, kam se zrovna přestěhoval, vyprávěl často, já ji slyšel poprvé, když jsme spolu besedovali na knižním veletrhu, který se konal v Kongresovém centru.
Čtěte také
Stěžoval si tam, že jeho hra s růžemi byla neúspěšná: lidi si odmítali hrát. Úspěch ale měly jeho knihy, o nichž by se při troše pábení dalo říci, že byly právě o takovýchto hrách: své postavy pozoroval jako lékař výsledky pokusů na myších. Tím se lišil od vykonstruovaných uměle laskavých příběhů.
Prodal přes tři miliony výtisků svých 21 knih a sedm z jeho titulů bylo zfilmováno. Do roku 1989 se nové knihy dostávaly na trh každý čtvrtek a pokud měl vyjít nový román od Párala, tvořily se v šedesátých letech před knihkupectvími již od brzkého rána fronty.
Ovšem i jeho bravurní pokusy a hry, které testovaly postavy v překvapivých situacích a odhalovaly obecně panující nudné stereotypy a útoky na identitu, za normalizace narazily. Páral musel kličkovat, stal se z něho zdrženlivý profesionál. Podlehl podruhé: Podle Cibulkových seznamů byl již jako student spolupracovníkem StB.
Svobodný projev v uzurpovaném světě
První knihu sepsal ve třiceti letech, vyšla o dva roky později v roce 1964 a jmenovala se Šest pekelných nocí. Vydal ji pod pseudonymem Jan Laban.
Čtěte také
Ale už tato první kniha je o lásce: hrdina sní o tom, že bude milovat vysněné děvče. Často suchý popis vášnivých představ mladého muže je zdrojem Páralova humoru, který nabral eruptivní povahu až v dalších knihách, které již publikoval pod svým jménem. Připomeňme alespoň Soukromou vichřici z roku 1966, Katapult z roku 1967 a Milenci a vrazi z roku 1969, která byla brzy zakázaná. Místo aby se četla, o jejím hrdinovi, dravém a ambiciózním manipulátorovi Borku Trojanovi, se hovořilo po hospodách.
Tyto knihy představují Páralovo nejúspěšnější období. Tituly Profesionální žena z roku 1971 a Mladý muž a bílá velryba z roku 1973, již poznamenala normalizace: byly krotké, neměly křídla, i když v tehdejší bídě přesto vyčnívaly.
V osmdesátých letech, protože s nimi nebyl sám spokojen, změnil žánr: napsal čtyři sci-fi romány, mimo jiné Romeo a Julie 2300 či Země žen. Knihy vydané po roce 1989, jako třeba Dekameron aneb Láska v Praze či Profesionální muž, když se otevřel knižní trh dokořán, už ztratily svou výjimečnost.
Sexuální tématika a hledání všech možných rozkoší nebylo už jediným svobodným projevem, jako tomu bylo v uzurpovaném světě. Ve stáří našel ničím nepodmíněné ryzí štěstí v józe.
Vladimír Páral se narodil v Brně v rodině prvorepublikového plukovníka generálního štábu a legionáře. Vystudoval gymnázium a na technice chemii. Zemřel 10. srpna 2026 v den svých 94. narozenin v Chebu.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
