Karel Hvížďala

Jdu si pro bagetu do malého voňavého pekařství Hvězda. Těším se na vůni skořice, která z něj vane až na zahrádku, kde se smutně choulí k sobě chryzantémy, ocúny a merlíky.

Neumíte komunikovat, tak zní nejčastější výtka vůči současné vládě, na které se shodnou skoro všichni politologové a analytici. 

17. listopad 1989 pro mě začal 3. ledna. V Československu sametovou revoluci, jak převrat u nás nazvali zahraniční novináři, tehdy skoro nikdo nečekal.

Blyštivé bláto s duhovými skvrnami čvachtalo pod podrážkami mých sandálů a já zpozorněl: jako kdyby na mě to bláto mluvilo. Byl jsem ale nervózní z toho, že mu nerozumím.

Lakonicky řečeno: s úmrtím Karla Schwarzenberga od nás odešel pevný postoj, široký teritoriální i historický kontext a humor. Tyto tři rozměry existence nám už rok chybí. 

Kdykoli mi něco připomene jméno básníka Jana Skácela, slyším v uších: „Ze všech západů mám nejraději západ slunce a ze všech východů východ z brněnského nádraží.“

Největší ohrožení pro naši civilizaci nepředstavuje kriminalita a války, ale destrukce hodnot, na kterých naše civilizace stojí. Jinými slovy: největší ohrožení je v nás.

To je možné u nás ukázat na nedávném setkání politiků s názvem Konzervativní kemp, kterého se zúčastnili zástupci SPD, Stačilo!, ANO i ODS.

Po volbách do Senátu jeho předseda Miloš Vystrčil (ODS) prohlásil, že atmosféra nahrávala kandidátům opozičních stran. 

Já vím, věta: V Rusku korupce neexistuje, zní jako lživý blábol, ale viděno v historickém kontextu je to pravda, a na to Západ zapomíná. To se týká i Ukrajiny.