Karel Barták: V EU se dohadují detaily fondu obnovy

Všichni ale věděli, že se ve vzduchu vznáší jeden veliký otazník týkající se blízké i vzdálenější budoucnosti, a to rozpočet Evropské unie. Ano, oněch 1,8 bilionu eur, na kterých se dohodli v červenci.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Unie před zkouškou odvahy

Je to nejvyšší rozpočet v dějinách evropské integrace, protože zahrnuje navíc 750 miliard takzvaného fondu obnovy, které mají být v příštích třech letech nasypány do evropské ekonomiky, aby ji nakoply po koronavirové havárii.

Od té doby uplynuly dva měsíce a nad velkolepým rozpočtem se začaly stahovat mraky. Zaprvé proto, že Evropskému parlamentu se nelíbí škrty v některých kapitolách řádného sedmiletého rozpočtu, které se staly obětí těžkého vyjednávání o fondu obnovy.

V okamžiku posledního lámání chleba, kdy všech 27 lídrů myslelo jen na to, jak konečný kompromis prodá domácímu publiku, se nenašel nikdo, kdo by zabojoval například o vědu a výzkum, o vzdělávání nebo o společnou obranu. Tyto kapitoly byly seškrtány ve prospěch celé hrsti přídavků nebo naopak úlev, dárečků a sušenek, kterými je pocukrována konečná plichta a učiněna tak stravitelnou pro všechny.

Článek o vládě práva

Čtěte také

Jiří Leschtina: Jourová natvrdo v konfliktu s Orbánem. Kdy skončí její loajalita k Babišovi?

Evropský parlament ale s takovým kupčením nesouhlasí a žádá nápravu. Od srpna se už konalo pět schůzí takzvaného trialogu, za účasti rady, parlamentu a komise, bez toho ale, že by se dospělo k dohodě. Dovolí si ale poslanci jít až tak daleko, že by historickou dohodu zablokovali? Něco takového se ještě nestalo. Vždyť většina z nich je nakonec prodlouženou rukou svých domovských partají, které je snad dokážou umravnit, v zájmu dosažení společného cíle.

Debata se zasekla také na takzvané otázce vlastních zdrojů – komise si představuje, že bude vybírat do budoucna nové evropské daně, aby zaplatila půjčky pro fond obnovy na mezinárodních trzích. Některé členské státy jí to ale nechtějí dovolit. Tato otázka sice zamořuje diskusi, ale není nakonec stěžejní, protože splácet se začne až od roku 2028, takže je vlastně času dost.

Čtěte také

Libor Dvořák: Vztah Ruska a Evropské unie – už je to studená válka?

Další zádrhel je ovšem ještě političtější. Pamatujeme si, že červencové usnesení obsahuje větu, ve které se zdůrazňuje význam dodržování vlády práva. V této souvislosti se tam píše o „podmíněnosti“, přesný postih pro případ porušení přitom má být navržen komisí a schválen Radou EU, a to kvalifikovanou většinou. Předsedající Německo předložilo tento týden kompromisní znění příslušného článku, které se ovšem řadě západních zemí jeví jako příliš měkké a Polsku nebo Maďarsku jako nepřijatelně přísné.

Všichni aktéři mají k dispozici zprávu Evropské komise, která mapuje stav vlády práva ve všech zemích a vypichuje mimo jiné závažné nedostatky v Polsku a v Maďarsku, zejména pokud jde o nezávislost justice a pluralitu médií. Maďarský premiér Viktor Orbán vyrukoval tento týden do boje proti tomuto dokumentu i proti české komisařce Věře Jourové, která ho ve středu zveřejnila; žádal dokonce její demisi a pohrozil, že s ní Maďarsko přeruší veškerou komunikaci.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Navýšení rozpočtu EU o 750 miliard eur musí schválit parlamenty všech členských států a to dává Budapešti a Varšavě do ruky mocnou zbraň. Pokud jim nebude znění článku o vládě práva vyhovovat, prostě ratifikaci neprovedou. Evropská unie pak nebude mít onu mimořádnou a tolik oslavovanou odpověď na ekonomický propad způsobený koronavirem; nebude mít ani rozpočet, ale jen rozpočtové provizorium. Do konce roku zbývají přitom pouhé tři měsíce.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu