Radko Kubičko: Ani předpokládaný hektický rok nebude jistě znamenat konec dějin
Kdybychom měli vážně brát všechny prognózy, které provázejí rozběhlý rok, pak bychom se měli připravit na opravdu velmi zlé časy. Čekají nás prý četné změny, geopolitické turbulence a vše je zahaleno mnoha hrozivými otazníky. Jakoby se zase nějak lámaly dějiny. Možná to tak bude, ale zpravidla to bývá spíše, že jejich konec se skoro nikdy nekoná a vše jde zhruba tak, jako dosud. Nebylo by až tak špatné, kdyby tomu bylo i tentokrát.
Přesto zde jistě mnohá rizika jsou. Historie ale milosrdně učí, že největší katastrofy se odehrávaly vždy spíše nečekaně, než když je všichni předvídali.
Čtěte také
Očekáváme roztřeseně nástup nového prezidenta Spojených států amerických, výkony nové representace Evropské unie, mimořádné volby v Německu, vývoj nejisté politické situace ve Francii a další velmocenské ambice Číny. A samozřejmě nejvíce obav budí otevřené války na Blízkém východě a ruská agrese na Ukrajině, které mají potenciál přerůst v konflikty globální.
Čekají i nás zásadní volby?
Z tohoto hlediska může být volební rok v České republice jen okrajovou epizodou. Přesto zdejší politikové už na něj zbrojí s intensitou, která by odpovídala nějakému fatálnímu střetu.
Čtěte také
Přitom by v zavedené demokracii měly být volby, byť ty zásadní parlamentní, do Poslanecké sněmovny, jen poklidným svátkem demokracie, věcným lidovým referendem o aktuální vládě a její oposici a o možném jejich vystřídání. Místo toho se představitelé obou táborů tváří, že pokud vyhraje ten druhý, čeká zemi celkový zmar a apokalypsa.
Snad se i v tomto případě nebude politický pokrm jíst tak horký, jak se nyní vaří. Asi není tak úplně realistické, jak nyní vystupuje premiér vlády Petr Fiala (ODS), který zemi líčí jako vzkvétající, s velkým potenciálem do budoucna a svou vládu jako tu nejlepší za mnoho let dozadu.
Ve skutečnosti zemi tíží mnohé těžké problémy, které vláda neřešila nebo řešila jen polovičatě a je hodnocena jako naopak nejhorší a nejméně populární za mnoho let dozadu.
Čtěte také
Stejně tak ale neodpovídá realitě zcela opačná rétorika oposice, podle níž vláda nedělá dobře zhola nic, chová se zcela amatérsky a nekompetentně a zanechává za sebou div ne spálenou zemi, aniž by vyřešila jediný její problém.
Ve skutečnosti vláda přinesla zemi politickou stabilitu, vyhnula se větším skandálům a rozpadu, který jí byl prorokován, neupadla do tenat korupce a alespoň se pokusila o mnohé reformy. V mezích svých možností řešila dobře i krize, jako energetickou nebo uprchlickou.
Měla jasnou prozápadní a proevropskou orientaci, vycházela docela dobře s oběma prezidenty, které zažila, ušetřila občany, zase v mezích možností, větších vnitrokoaličních rozpadů a hádek, její premiér vystupoval umírněně, vstřícně a konsensuálně, i když si vysloužil i za to mnoho výsměchu a karikatur.
Pořád to tady jde...
Česká republika samotná je prosperující, přitažlivou a solidární zemí, její obce a města působí hezkým a udržovaným dojmem. Sice se stále více zadlužuje a potřebuje reformy, ale pořád se to dá zvládnout. To ale nepadá jen na tuto vládu, ale všechny kritizované předchozí, které také mají zásluhu na prosperitě a odpovědnost za nedodělky.
Čtěte také
Přesto vládní strany působí unaveně a za normálních okolností by se ve sportovním žargonu řeklo, že jsou zralé na střídačku. Jenže na české oposici též není zcela vše v pořádku a není jisté, zdali je schopna dodat čerstvé kompetentní hráče.
Hnutí ANO disponuje největšími preferencemi, ale je otázka, jestli disponuje také připravenými neotřesitelnými recepty na nemoci své země. Navíc jde stále o stranu ne zcela standardní, spíše mocensky pragmatickou než ideově zakotvenou, kde stále absolutní slovo má její zakladatel a dále spíše majitel než předseda Andrej Babiš.
A co je největším rizikem, že tato strana, ač už s velkými zkušenostmi z exekutivy, hlavně na komunální úrovni, nemá stále jasného koaličního partnera.
Ty rýsující se mohou být velmi problematickými, kupříkladu hnutí Stačilo nebo SPD zpochybňují zahraničně politické postavení země a samo hnutí ANO se na evropské scéně postavilo po bok stran krajní pravice, které mají podobné programy.
Přesto by bylo záhodno, pokud bychom chtěli mít Českou republiku opravdu vyspělou demokratickou zemí, aby se na volby čekalo spíše jako na demokratickou formalitu než na bitvu všech bitev.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
