Jan Fingerland: Kam s Kamalou?
Kamala Harrisová neměla v pondělí lehkou úlohu. V roli úřadující viceprezidentky předsedala společnému zasedání obou komor nově zvoleného Kongresu. A ten měl za úkol mimo jiné formálně stvrdit vítězství Donalda Trumpa – a tedy i porážku samotné Harrisové coby prezidentské kandidátky.
Americké noviny nabídly na tuto událost příznačně rozdílné pohledy. Jedny zdůrazňovaly fakt, že Kamala Harrisová svou porážku uznala a bez váhání se procedury ujala.
Čtěte také
To je skutečně velmi odlišný obrázek, než jaký nabídl 6. leden před čtyřmi lety, kdy Donald Trump nejen odmítl svou porážku přijmout, ale přinejmenším nepřímo hnal dav na Kapitol.
Zprava se psalo o ponížení, kterého se prý Harrisové dostalo, a skutečnosti, že sama teď musela uvést do funkce prezidenta, kterého před tím označovala za nebezpečí pro demokracii. Demokracie ovšem nespočívá jen v počtu hlasů, ale i dodržování pravidel. V tom žádné ponížení není a poražená politička se zachovala důstojně.
Úděl dvojek
Ostatně není první viceprezidentkou, totiž viceprezidentem, který neuspěl v následném pokusu získat i prezidentskou funkci. Svého přemožitele do funkce například roku 1961 uváděl republikán Richard Nixon. Ten se později prezidentem přece jen stal – a možná ke své smůle, protože po aféře Watergate odcházel z funkce doživotně zostuzen.
Čtěte také
Také Clintonův viceprezident Al Gore roku 2001 uváděl do funkce George Bushe mladšího. Jeho úloha byla o to těžší, že Gore na počet hlasů vyhrál, a porážku musel uznat po kontroverzním přepočítávání hlasů na Floridě.
Harrisová věděla, že její porážka byla zcela jednoznačná, a v tomto smyslu neměla čeho litovat. Gore už znovu o nominaci neusiloval, a přehrál se do nové úlohy bojovníka za životní prostředí.
Nic takového zřejmě Harrisová nechystá, ale i tak vzniká otázka, zda se o Bílý dům ještě pokusí – je jí sotva šedesát, a evidentně se jí nechce do důchodu. Její tým je údajně rozdělen. Jedni ji povzbuzují, aby o prezidentství usilovala v prezidentských volbách roku 2028. Druzí se domnívají, že by měla spíše kandidovat na guvernérku Kalifornie.
Čtěte také
Teoreticky by mohla usilovat o obojí, ale to jí nikdo nedoporučuje. Nominaci v Kalifornii by asi snadno získala a volby pak vyhrála, byla by to sázka na jistotu.
Ovšem dostala by se do funkce v okamžiku, kdy už by byl čas zahájit boj o demokratickou nominaci, a mohla by vypadat jako příliš nenajedeně. Jenže úspěch v její snaze o získání Bílého domu za čtyři roky není rozhodně zaručený.
Nejisté sezóny
Podle jedněch podala dobrý výkon vzhledem k tomu, že měla jen tři měsíce a vlekla za sebou dědictví nepopulární Bidenovy administrativy.
Podle jiných prostě od počátku nebyla dobrou kandidátkou, a pokud by Biden odstoupil v čas a konaly se demokratické primárky, v nichž by dostali příležitost i jiní uchazeči, nominaci by pravděpodobně nezískala.
Tím spíše se už nyní mluví o několika oblíbených a nadějných demokratických kandidátech pro další boj o Bílý dům, a mohla by jí čekat ponižující porážka uvnitř vlastního tábora.
Ona sama si dává s oznámením svých plánů načas. Možná čeká, jestli Trump nezačne své prezidentování nějak katastrofálně, což by jí mohlo pomoci. Potřebuje také čas, aby se symbolicky oddělila od Bidena a jeho éry.
Zajímavý je pohled na webovou stránku její kampaně. Slibuje, že její boj za lepší Ameriku pokračuje. A také návštěvníka vyzývá, aby přispěl na její dosud nezaplacenou kampaň – totiž tu loňskou.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
