Petr Fischer: „Nacítění“ duše rakouského národa
Za mého prezidentství nebude mít Rakousko „lidového kancléře“, prohlásil rakouský prezident Alexander Van der Bellen po posledních volbách, které o dva procentní body vyhráli Svobodní (FPÖ). Narážel tím na pravicově-populistického lídra strany Herberta Kickla, který s historicky zatíženým pojmem „Volkskanzler“ záměrně pracuje.
Tak jako s jinými odkazy na „dobu, kdy bylo v Rakousku dobře“, které jako ideolog Svobodných bezmála 20 let rozvíjí a převádí v ucelený ultrakonzervativní nacionální program.
Čtěte také
Van der Bellen věřil, že Kicklovi nebude muset dát možnost vytvořit vládu – doufal, že tradičním rakouským stranám – lidové ÖVP a sociálně-demokratické SPÖ – se za pomoci Neos či Zelených podaří vytvořit stabilní vládnoucí koalici.
Když zjistil, že se mýlil, musel nakonec Kicklovi šanci přece jenom dát, aby byly vyčerpány všechny možnosti a případně se rozhodlo o předčasných volbách.
Předčasné volby?
Na ty teď prezident – upřímně přesvědčený, že pravicový populismus FPÖ Rakousku v ničem podstatném nepomůže – sází zřejmě především. Že v tomto smyslu existuje jistá naděje, naznačuje nejen tlak demonstrujících před parlamentem, ale i vyjádření klíčových lidovců, s nimiž by Kickl musel vládnout.
Čtěte také
Kromě kancléře Karla Nehammera se z boje stahuje i ministr zahraničí Alexander Schallenberg a mnoho dalších.
V lidové straně ale pořád zůstává dost těch, kterým by případná dohoda nebyla úplně proti mysli. Van der Bellenova sázka je dnes hodně vysoko. Kickl možná vládu opravdu nesestaví, jenže prohra to nebude, protože příští předčasné volby by Svobodní zřejmě vyhráli ještě s větším náskokem. V průzkumech mají dnes až 35 procent, tedy o šest více než v loňských volbách.
Kickl a „Mumie“?
Van der Bellenova hra o vládu Svobodných se dá tedy vykládat i jiným způsobem. 80letý prezident, kterému lídr Svobodných říká „Mumie“ a považuje ho za „trochu senilního“, si je vědom sílící popularity nacionální pravice, a jako demokrat, jak sám řekl, je povinen respektovat většinu v parlamentu.
Čtěte také
A ví také, že popularita neklesne, dokud Svobodní nebudou muset skládat účty ze svých slibů, což jinde než ve vládě nepůjde.
Van der Bellen si nicméně vyhradil právo dohlížet na demokratické principy a pravidla. Jinými slovy: Pokud dojde k vytvoření vlády, bude pečlivě zvažovat každého kandidáta na ministra.
Vláda Svobodných a lidovců nakonec možná je, ostatně už si to, i když v opačném mocenském gardu, obě strany vyzkoušely. Bylo to v první vládě Sebastiana Kurze, Svobodní tu měli šest křesel a kabinet fungoval až do chvíle než jejich předseda Strache – a s ním i celá vláda – padli na základě kompromitujícího politického videa z Ibizy.
Kickl je z jiného světa, aférám se vyhýbá, směřuje jasně a systematicky na vrchol. Naladil se na kritickou vlnu mezi Rakušany, říká o něm například slavný horolezec Messner, protože „rozumí duši rakouského národa“.
Rakousko na prvním místě?
Kickl se přes identitární sentimentalitu, kde vycítil politickou sílu, vydal na politickou cestu Viktora Orbána, který je jeho velkým vzorem. Jeho verze „Rakousko na prvním místě“ nemůže nepřipomínat staré časy, kdy Rakušany v jednolitý celek spojovala rakousky variovaná nacistická ideologie.
Čtěte také
I proto proti Kicklově mandátu sestavit vládu tak hlasitě protestují přeživší holocaustu a další židovské organizace. Kickla nahoru vystřelila hospodářská stagnace, migrační tlak a nespokojenost s vládní politikou v čase covidu. Kickl také podporoval antivakcinační snahy a ochotně se ztotožňoval i s velmi spekulativními teoriemi.
To vše je tedy esotericky řečeno výraz „nacítění“ duše rakouského národa. Lidovci se v mnoha těchto oblastech už přizpůsobili, třecích ploch ale zůstává dost, zejména v zahraniční politice, ve vztahu k Ukrajině či evropské spolupráci.
Tak jako jinde ve světě jde o spor emocionální dojmologie s klasickou politickou racionalitou, napínání mezi resonancí společenství a prohlubováním společnosti.
Van der Bellen dal Kicklovi šanci ukázat se jako státník a propojit obojí. Už sama jednání budou důležitou politickou školou. „Mumie“ nemusí být tak neužitečná, jak se mohlo zdát.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
