Ivan Štern: Populisté jen vyplňují uvolněný prostor
Nejde už tvrdit, že by to nebyl trend. Čím dál častěji se na evropských politických scénách rodí neblahá situace, kdy kontrolu nad politickým vývojem získávají takzvaní populisté. Důvodem, proč se tak děje, nemusí být nutně jen jistá politická šikovnost přetáhnout na svoji stranu mnohdy i rozumné a přemýšlivé voliče.
V nedávných rakouských volbách vyhrálo seskupení Rakouská strana svobodných. Šéfuje mu korutanský rodák Herbert Kickl. Tři strany, považující se za pilíře rakouské demokracie, lidovci, sociální demokraté a liberálové se v reakci na volby rozhodly, že zamezí vstupu Svobodných do vlády vytvořením trojkoalice. Mají v parlamentu nadpoloviční většinu.
Čtěte také
Jednání o možné příští koaliční vládě nakonec selhalo. Liberálové nevydýchali, že byli odmítnuti s návrhy vycházejícími z jejich ideologie malého a levného státu. Požadovali ořezat výdaje státního rozpočtu až na dřeň, nehledě na možné negativní sociální dopady. Ve vyjednávání uraženě skončili.
Situace využili ti lidovci, co nemají příliš velké skrupule dát se dohromady s nahnědlými Svobodnými. Nahrávky na smeč to byly učebnicová. Je jen otázkou času, kdy Kickl vyplní uvolněný prostor.
Podobně je to i v Německu
Podobnou situaci pozorujeme v sousedním Německu. Tříkoalice sociálních demokratů, zelených a liberálů se po dlouhém handrkování nedohodla na příštím rozpočtu. Nevyšla vstříc liberálům, prosazujícím obdobné liberální dogma malého a levného státu, a ti uraženě vládu opustili. Německo čekají předčasné volby. Nahrávka na smeč Alternativě pro Německo, německou obdobu rakouských Svobodných.
Čtěte také
Ideologická nechuť francouzského prezidenta najít při tvorbě vlády společný jazyk – vedle s ním spřízněnými centralisty i s rozumnou levicí – ve výsledku přivedla půl roku po volbách na svět už druhou menšinovou vládu. Vydanou znovu na pospas obdobě Alternativy a Svobodných, Národnímu sdružení Marine Le Penové.
Není podstatné, jestli se některé z těchto hnutí nakonec propracuje do vlády. Už teď když ne přímo, tak nepřímo ovládají politickou scénu, nutíce demokratickou opozici je napodobovat v naivní víře, že jim alespoň částečně vypaluje rybník.
Migrace, dokonce ještě nedávnými „vítači“ postupně vylučované možnosti případného sžití evropské většiny s migranty, je toho názorným příkladem.
Strany, považující se za pilíře evropské demokracie jsou s to sice stín svých ideologických dogmat překročit – v marné snaze upozadit populisty.
Zato v případě dohadování se o společné vládě, mající na paměti zachování základních hodnot liberální demokracie, se dovedou zabetonovat ve svých názorových fikcích a jednání úspěšně přivádět ke krachu.
Klika, že to mají na koho svést. Přece na neprozíravé a politicky nezralé rozhodování voličů u uren.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
