Petr Fischer: Má demokracie dál nastavovat AfD druhou tvář?

Stovka poslanců, kteří za tímto pokusem změnit politickou mapu Německa stojí, teď dostala do ruky důležité argumenty. Sedmnáct významných německých ústavních právníků poslalo do Bundestagu dobrozdání, v němž shrnuje názor, že návrh na zrušení AfD má u Ústavního soudu v Karlsruhe šanci na úspěch.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Německá ztráta stability na plné obrátky

AfD je podle tohoto dokumentu totiž „přímo prototypem strany, u níž je třeba aktivovat specifické ústavní mechanismy na obranu demokracie“. Alternativa například útočí na média jako na „lžitisk“ a touto systematickou delegitimizací médií „posiluje se stranou spřízněné kanály a média s cílem přesvědčit obyvatelstvo, že je třeba násilného politického převratu.

Kromě toho cíle, výroky i chování členů AfD údajně odhalují jejich nacionální program, s nímž se také spojuje slovo „völkisch“, odkazující na nacistickou kulturní rozpravu.

Čtěte také

Petr Fischer: Scholzova oběť aneb Kancléř hraje o budoucí vládu

To všechno je už několik let známé a je to také důvod, proč AfD sledují tajné služby, tedy úřad na ochranu ústavy. To nejdůležitější je v další části textu, kde se píše, že „politická debata přinejmenším vyžaduje, aby oponenti dodržovali stejná pravidla“, bohužel „AfD jedná v rozporu s maximami ústavy a delegitimizuje demokracii.

To vede jakoukoli politickou debatu ad absurdum; demokratické strany jsou tváří v tvář takovému jednání fakticky bezmocné.“ Zákaz této strany by podle ústavních právníků „velmi účinně zabránil dalšímu podkopávání demokratických institucí, na nichž je protiústavní strana ve fázi přechodu k jinému politickému systému nutně závislá“.

Čtěte také

Robert Schuster: Pád německé vlády aneb Paralýza největšího člena Evropské unie pokračuje

Ať už si o těchto formulacích myslíme cokoliv – a bude jistě mnoho těch, kteří budou tvrdit, že AfD je normální demokratická strana a že jde o šikanu moci – významní ústavní právníci tu vymezují důležitou hranici. Politická kritika nemá opodstatnění, je-li skrytě či otevřeně namířena proti společenské smlouvě. Suverén, tedy lid, by se musel nejprve domluvit na jiné smlouvě, ale k tomu potřebuje zástupce, kteří by získali k takovému kroku ústavní většinu v parlamentu.

Revoluce v podobě přepisu smlouvy se ústavně zakazuje, pokud ji mají dělat strany, které chtějí měnit ústavní pořádek, a takové strany dokonce ani nemají co dělat v parlamentu. Lidé stojící proti demokratickému systému nemají mít v demokratickém parlamentu své zastoupení.

Dlouhodobý pobyt ve stále hustější politické mlze

Je to začarovaný kruh, který svou do sebe zakousnutou logikou vyvolává pochybnosti o zneužitelnosti takové obrany demokracie. Proto je ostatně případ AfD tak citlivý a před únorovými volbami ho nechce probírat ani současný kancléř Olaf Scholz.

Po volbách se k němu německá politika jistě vrátí, protože přibývá lidí, kteří tvrdí, že nelze donekonečna nastavovat demokratickou bezmoc jako druhou tvář vůči bezohledné politice těch, kdo demokracii fackují a cupují, kudy chodí a tváří se přitom jako největší obránci demokracie.

Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Opět se tedy ptáme na řešení Popperova paradoxu svobody či tolerance, kterému jistě rozumí každý – neomezená tolerance i vůči těm, kteří tolerantní nejsou, vede nakonec ke ztrátě tolerance i svobody.

Řízení o zákazu AfD nám může přijít přehnaně silná reakce, ale to se v minulosti o různých jiných subjektech říkalo také. Zásadní nakonec není samo rozhodnutí, to jak to v konkrétním (!) případě dopadne, nýbrž kritická debata. Argumenty, které se v ní proberou. Hledání hranic možného bude složité a bolestné, ale možná ne tak, jako dlouhodobý pobyt ve stále hustější politické mlze.

Autor je komentátor časopisu Euro