Julie Hrstková: Euro jako šroubovák
Pokud by měl člověk odhadnout, na co se v Česku za posledních 20 let vyplýtvalo nejvíc mozkové kapacity expertů, politického úsilí, firemního lobbingu a konečně i papíru, nespletl by se, kdyby řekl, že to je zavedení eura.
Čtěte také
Základní východiska se přitom nemění: Česká republika je malou otevřenou ekonomikou s vysokým podílem exportu průmyslových výrobků. Vsadila na zahraniční investory, podstatnou část produkce vyváží. Zavedení eura by snížilo transakční náklady a zjednodušilo řadu věcí.
Rozhodně by ale nepodpořilo naši budoucí prosperitu, jak se nechal slyšet prezident Petr Pavel v novoročním projevu. Ani by nezaručilo vyšší tempo růstu ekonomiky, případně nízkou inflaci.
Koruna vs. inflace
To samé ovšem platí i pro platby v české koruně. Guvernér České národní banky Aleš Michl sice opět zopakoval, že v Česku dobře funguje kurzový vyrovnávací mechanismus platební bilance. Tedy, že se kurz koruny dokáže sám přizpůsobovat poptávce a nabídce v zahraničním obchodě.
Čtěte také
Současně ale opomněl dodat, že koruna nedokázala ochránit ekonomiku před inflací, která v minulých letech patřila k nejvyšším v Evropě. A ani nevynesla ekonomiku do nebes – naopak její tempo růstu zůstává při zemi.
Platí, že koruna, stejně jako euro je jen platebním prostředkem, jehož kvalitu určují centrální banky. S jistou nadsázkou platí, že ten, kdo tvrdí, že je skvělé mít euro či korunu, říká v podstatě to, že je skvělé mít šroubovák té či oné barvy. Záleží ale na tom, kdo ho má v ruce, stejně jako účinek měny záleží na práci konkrétních centrálních bankéřů.
Někdo zkrátka umí sestavit skříň, druhý si tím samým nástrojem jen vypíchne oko. A strážci koruny v minulosti mnohokrát dokázali, že k úrazům nemají daleko.
Čtěte také
Z hlediska politiky bylo Česko nejblíž k euru zhruba před dvěma lety. Ne že by byl Fialův kabinet euru kdoví jak nakloněn, přesto zákonem umožnil od 1. ledna 2024 vést firmám účetnictví v eurech a od letošního roku mělo být možné – za předem definovaných podmínek – požádat o výplatu mzdy v jednotné měně.
Praxe politické sliby notně osekala – formuláře finanční správy nejsou ani po roce na podávání přiznání v eurech připravené. A tzv. flexibilní novela zákoníku práce se zasekla v Parlamentu ČR po prvním čtení. Teď se počítá s tím, že v ideálním případě může začít platit v dubnu. Nebo také nemusí, pokud se na ni politici nakonec v záchvatu předvolebního boje nedohodnou.
Politici a jejich omílané fráze
Euroizace ekonomiky se tak i nadále nejvíc projevuje ve výrazně vyšším tempu růstu úvěrů v eurech než v korunách. Velké nadnárodní firmy vedou vlastní transakce v jednotné měně dlouho, stejně tak evropskou měnu už dávno akceptuje většina obchodních řetězců, byť za extrémně nevýhodný kurz. Jediný, kdo se brání za každou cenu, je veřejná správa.
A tak i ve volebním roce budeme svědky dlouhodobě stejně omílaných frází na téma euro. Jeho odpůrci budou bojovat za existenci koruny, která bez ohledu na opačnou realitu dosavadní praxe ekonomiku vždy zachrání před veškerým zlem.
Jeho příznivci zase zopakují jeho výhody a vypočítají, o kolik Česko neustálým přepočítáváním měn ztrácí.
Bez ohledu na to, jako měnou se platí, Česko potřebuje konsolidovat veřejné finance a reformovat mnoho částí veřejného sektoru. Bohužel k tomu nemá odvahu žádná z politických stran.
A tak euro, stejně jako nutné změny, zůstanou úkolem příští vlády. Čímž není míněna vláda, která vzejde z letošních voleb. Ale jakákoliv, která se pokud možno netýká stávajících politiků.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
