Jiří Pehe: Přešlapování okolo eura a hodnotových témat Česko bezpečnostně oslabuje

Mezi vládní koalicí a opozicí pro změnu zeje hluboký příkop v otázce zavedení korespondenční volby. A opozice se většinově shodne s konzervativní částí vládní koalice na odporu k zavedení eura, schválení manželství pro všechny i ratifikaci Istanbulské úmluvy.

Čtěte také

Julie Hrstková: Euro jako koncept české politiky

Ti, kdo proti zavedení eura, schválení manželství pro stejnopohlavní páry, Istanbulské úmluvě i korespondenční volbě vystupují, odmítají, že by jejich postoje měly jiný než domácí rozměr. Jde prý jen o domácí politický a hodnotový souboj mezi konzervativci a liberály, popřípadě progresivisty.

Jenže politika má i symbolický rozměr. A postoje politické scény k tématům, o nichž byla řeč, mohou ve skutečnosti ve světě geopolitiky ukazovat zemi jako zranitelnou.

Proruské kroky

Čtěte také

Jan Vávra: Nastal čas na přijetí eura?

Kupříkladu přijetí eura není dnes jen ekonomická otázka, ale krok, který pevně řadí zemi k tvrdému jádru Evropské unie a má geopolitické dopady. Tím nejdůležitějším je, že pro zemi, která je členem eurozóny, už je v podstatě nemožné z Unie vystoupit, což na domácí politické značně omezuje možnosti populistů s opuštěním EU šermovat.

Je možné argumentovat, že kdyby Velká Británie byla v době, kdy se rozpoutala debata o brexitu, členem eurozóny, z EU by skoro jistě nevystoupila. Nejen kvůli vyšší míře dosažené integrace se zbytkem EU, ale i kvůli příliš vysokým transakčním nákladům.

Česká republika, Maďarsko a Polsko, které společnou evropskou měnu zatím nepřijaly, ač se k tomu zavázaly v přístupových smlouvách, tak zůstávají zranitelné vůči tlakům populistů, často podporovaných Moskvou, kteří chtějí spojení svých zemí s EU buď co nejvíce oslabit, anebo z EU rovnou vystoupit.

Čtěte také

Jiří Pehe: Vládní koalice tápe v zajetí ekonomických dogmat z dílny ODS

Postkomunistické země východní Evropy tvoří v EU ostrůvky i kvůli svému odporu k manželství pro všechny nebo ratifikaci Istanbulské smlouvy. A některé i kvůli svým restriktivním krokům vůči sexuálním menšinám. Země visegrádského uskupení si navíc v EU vysloužily špatnou pověst i kvůli svým nesolidárním postojům k řešení migrace. Některé z nich i kvůli porušování principů právního státu.

V době, kdy Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině, a naznačuje, že by se nemuselo zastavit u jejích západních hranic, má takové chování postkomunistických členských zemí EU geopolitickou dimenzi, kterou Moskva jistě dobře chápe. Ukazuje, že tyto země nejsou na jedné vlně s evropským Západem, že jejich integrace se zbytkem EU není zatím nikterak pevná. Jsou zranitelné.

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Toho lze využít, což Moskva už činí v Maďarsku a na Slovensku. Není náhoda, že tyto země vtahuje do svého hodnotového orbitu i v podobě shody s nimi na odporu k sexuálním menšinám a manželství pro všechny. Slovensko má přitom velké štěstí, že v roce 2009 přijalo euro, jinak by bylo vůči proruským krokům současné vlády ještě zranitelnější.

Jisté je, že i přešlapování současné české vládní koalice v otázkách přijetí eura, manželství pro všechny, Istanbulské úmluvy nebo korespondenční volby, v Rusku se zájmem sledují. Ukazuje to, že Česká republika zůstává do jisté míry slabým článkem EU, a že, zejména pokud k moci u nás přijdou populisté, bude možné rozehrát slovenský a maďarský scénář i u nás.

Autor působí na New York University Prague