Karel Barták: Rusko-ukrajinská krize urychlila pozitivní debatu o evropské bezpečnosti

Putin svou taktikou zatím spíše poškozuje sám sebe, zatímco Západ se mobilizuje a stmeluje pod vlajkou aliance, o které francouzský prezident Emmanuel Macron před dvěma lety opovržlivě tvrdil, že prodělává mozkovou smrt. Tato euforie se zmocňuje části bruselských komentátorů, zatímco další ji považují spíše za z nouze ctnost a poukazují jak na přetrvávající propast mezi Evropou a Spojenými státy, tak na zoufalou nepřipravenost Evropanů účinně čelit jakékoli ruské agresi vůči Ukrajině.

Sankce ano, ale jaké

Evropané i Američané opakují, že pokud Putin zaútočí, uvalí na Rusko tak zničující sankce, jaké ještě nikdy nikdo neviděl. Potud tedy jednota. Jak by ale tyto sankce měly přesně vypadat? A za jakých okolností by měly být spuštěny? Do kolika stupňů by měly být rozděleny a jak by měly být vygradovány?

Čtěte také

EU není schopna mít jednotné stanovisko, proto do jednání o Ukrajině nepatří, zlobí se Zaorálek

Ministr zahraničí EU Josep Borrell odmítá na takové otázky odpovídat, protože prý nejistota ohledně západní reakce je součástí nezbytného tlaku na Moskvu. Diplomaté ale anonymně přiznávají, že jednotný scénář chybí. Evropská unie předstírá klid, opakuje, že slovo má nadále diplomacie a že panika není na místě. Spojené státy naopak hlásí do světa, že stahují rodiny svých diplomatů z Kyjeva – to je silný krok, symbolizující očekávání, že útok je na spadnutí.

Paul Taylor má pravdu v tom, že Severoatlantická aliance prožívá díky Putinovi renesanci. Pokud ale chceme, aby tato vyhrocená epizoda skončila bez krveprolití, měly by se západní politické špičky, včetně malých zemí, jako je Česko, intenzivně zabývat nejen tím, jak Rusko případně potrestat, ale i tím, co mu můžeme nabídnout za to, že ukrajinskou hranici nepřekročí. Kremelský diktátor nemůže jen tak poslat domů sto tisíc mužů ve zbrani – musí pro to mít dobrý důvod a Západ včetně nás by měl umět mu takový důvod poskytnout.

Neutrální Ukrajina

Čtěte také

Putin není úplný blázen, ale skvělý stratég. Na Ukrajinu teď nezaútočí, míní fotoreportér Krupař

Zde mají podle mého soudu pravdu ti, kdo si myslí, že rusko-německý plynovod Nord Stream 2 není osudovou chybou nebo strategickým handicapem, ale naopak slušným diplomatickým páčidlem. Příslib jeho spuštění by mohl být součástí mírového řešení.

Mluvit by se mělo také o bezprostředním budoucím osudu Ukrajiny, kterou je možné zachránit i jinak než rychlým přijetím do NATO. Zde mě zaujal názor Nicole Gnessotové, viceprezidentky bruselského Institutu Jacquese Delorse, že neutrální Ukrajina by měla být výhodná pro obě strany. Západ by podle ní měl Rusku slíbit, že Ukrajina v dohledné době nevstoupí do NATO, výměnou za ruské záruky svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny včetně separatistických území na jejím východě. „Nebojme se slova finlandizace,“ říká Gnessotová. „Naopak – neutrální Finsko bylo jedním z největších demokratických úspěchů studené války.“

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Rusko-ukrajinská krize tedy vedle vážných hrozeb také urychluje dosud sterilní a nikam nevedoucí debatu o perspektivě evropské bezpečnosti. Přiměla Spojené státy, aby se o starý kontinent více zajímaly, i když to jaksi neměly v plánu, protože za hlavní geostrategickou výzvu považují Čínu. A evropské státy, vesměs členové EU, konečně většinově pochopily, že posilování vlastní obranyschopnosti v rámci takzvané „strategické autonomie“ není namířeno proti Spojeným státům, ba naopak, a už vůbec ne proti NATO, jehož „evropský pilíř“ prostě musí být schopen čelit podobným výzvám i do budoucna. Tento rodící se soulad považujme tedy za první pozitivní vedlejší produkt této ošklivé krize.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu