Ondřej Konrád: Okamura ústavní trojkou
Pro odpůrce Tomia Okamury (SPD) ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny bylo pěkné pohrávat si s představou, že se v tajné volbě odváží pár zákonodárců hnutí ANO k disentnímu stanovisku a jim třeba pod vousy nejdoucí kontroverzní politik se zvolení aspoň v prvém kole nedočká. Ale bylo to bláhové, klasické přání otcem myšlenky.
Čtěte také
To nejen podle svých slov dozajista pevně věděl i lidovecký protikandidát Jan Bartošek. Získal také jen 81 hlasů; zhruba desítka opozičních poslanců lístek s jeho jménem do urny nevhodila. Zřejmě z různých důvodů. A to měl přitom Bartošek důstojný kandidátský projev.
Zatímco Okamura, který pak dostal 107 hlasů, o jediný méně než počet koaličních poslanců, nemluvil ani dvě minuty. A řekl prakticky jen, že je v případě úspěchu připraven nabídnout ruku každému, kdo o to bude stát.
Řeči a voda
Ale řeči se vedou a voda teče. Třeba Miloš Zeman se přece také zapřísahal předsevzetím být prezidentem všech a zasypávat názorové příkopy. Nehledě na to, že přinejmenším staronoví poslanci dosavadních vládních stran, kteří tedy mají s Okamurou své zkušenosti, nechají spíš ruce v kapsách.
Čtěte také
Ostatně během asi šestihodinové rozpravy, do níž se mimochodem vůbec nezapojila nová vládní koalice, na něm nenechali nit suchou. A připomínali hafo důvodů, proč by zakladatel a suverénní šéf vyhraněného hnutí SPD rozhodně neměl zastávat třetí nejvyšší ústavní post a reprezentovat zemi v zahraničí, nebo se dokonce, pokud by byl pozván, účastnit rokování bezpečnostní rady státu, když sám představuje bezpečnostní riziko.
A padaly ostřejší charakteristiky typu „politická kariéra vybudovaná na strachu a nenávisti“, „navážení se do menšin a nálepkování různých skupin občanů“, nebo dokonce „komerční fašista“.
Není Okamura jako Okamura
Tož do jisté míry odpovídalo závěru delšího a hluboce osobně laděného projevu Okamurova bratra Hayata, zákonodárce KDU-ČSL, varujícího před vlastní krví v křesle šéfa dolní parlamentní komory. Podle něho jde o člověka, „který je v podstatě labilní, dlouhodobě dělá politiku spíš jako obchodník a ne jako člověk, který by měl nějaký pevný morální základ.“
Trochu rozruchu nadělali v poslední fázi debaty zástupci Pirátů, kterým vadilo nejen to, že Okamura neodpovídá na četné výtky, ale hlavně se vůbec nevyskytuje v jednacím sále. Jenže ustavující schůzi Sněmovny trpně celý čas předsedající už vlastně bývalá místopředsedkyně Věra Kovářová ze STANu přimět Okamuru sedět v lavici, natož reagovat, nemohla.
Jen mu ihned po zvolení s viditelnou úlevou řízení schůze předala. A jelikož Okamura už byl jedním z místopředsedů, hladce usednout na takřečený „empajr“ mu potíže nečinilo. Jestli se ale v doposud jednoznačně nejvýznamnějším kariérním postavení bude skutečně držet slibu být konsensuální, je ve hvězdách.
Když totiž hovoří o snaze nastolit pozitivnější atmosféru, než jaká byla ve Sněmovně poslední čtyři roky, nelze si nevzpomenout na to, jaký podíl na ní měl on sám.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
