Kamila Pešeková: Opuštěný smutný klaun Robert Fico

Pokud ztratí nadhled a jakýsi minimální kontakt s běžným životem, může být jeho odcházení z politiky až nedůstojné. Na Slovensku se tento jev už několikrát opakoval. A člověku by se mohlo zdát, že scénář těchto dramatických okamžiků píše pořád stejný autor.

Čtěte také

Petr Šabata: Jak Robert Fico přišel o zbytky důstojnosti

Na podzim v roce 1998 zamával divákům televize s viditelnou slzou v oku dlouholetý premiér a předseda Lidové strany – Hnutí za demokratické Slovensko Vladimír Mečiar. Poté, co prohrál volby, pochopil, že to znamená jeho politický konec. Cítil křivdu i nepochopení, ale pro společnost to znamenalo úlevu a především konec mečiarismu.

Tragikomické a nedůstojné video s jeho rozlučkovou písní se stalo námětem mnoha více či méně vtipných remaků. Mečiar odešel do politického důchodu a nikdy se už odsud nevrátil, i když se o to několikrát pokoušel.

Rok po této události vznikla nová politická strana SMER, kterou založil tehdy mladý a populární politik Robert Fico. Odsál většinu Mečiarových voličů a o sedm let později se stal slovenským premiérem.

Když političtí lvi těžko přiznávají prohru

Čtěte také

Kamila Pešeková: Funkce ústavního soudce jako trafika pro Roberta Fica?

Předsedou vlády se mu podařilo stát se celkem třikrát, ale pod tlakem společenských událostí v souvislosti s vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky v roce 2018 odstoupil. Pokud si do té doby dokázal uchovat jakousi elementární důstojnost, odstavení od moci, které považoval za inscenované zvenčí, vůbec neunesl.

V souvislosti s vyšetřováním vraždy totiž vyšlo najevo, jak za jeho vládního působení prorostla společností korupce. Bývalý premiér si ale ani pak nepřipouštěl žádný problém a byl ve svých reakcích stále arogantnější a přesvědčený o své neomylnosti.

Ficovi se nikdy nedařilo přiznat si porážku. V roce 2014 se chtěl stát prezidentem, ale v duelu s Andrejem Kiskou, politickým nováčkem, nečekaně prohrál. Právníkovi Ficovi nevyšel ani pokus stát se ústavním soudcem, a tím si po potupném odchodu z čela vlády zachovat tvář. Jediná funkce, která mu zůstala, je předseda strany SMER a té se bude držet zuby nehty. Nic dalšího už nemá.

Čtěte také

Kamila Pešeková: Robert Fico prohrál, Slovensko přeskupuje politickou scénu

O straně SMER mluví jako o svém dítěti. A zřejmě ho nehodlá nikomu dobrovolně odevzdat. Už vůbec ne svému nástupci v čele vlády, Peteru Pellegrinimu, který ho vyzval v zájmu další budoucnosti strany k odchodu.

Ani tak by to neměl případný nový předseda Pellegrini jednoduché, protože by stranu musel zviditelnit v opozici, kde se ocitla v nelichotivé společnosti radikálních kotlebovců. V těchto dnech se na Slovensku objevil průzkum, podle kterého by možná nová strana bývalého premiéra Pellegriniho mohla mít podporu u voličů stejnou, jakou má nyní vládní hnutí OĽANO. 

U Fica jsou jeho poslední roky v politice spojeny především s neúspěchy. Ale že by on na nich mohl mít nějaký díl viny, to si někdejší premiér nepřipouští. Dává najevo ukřivděnost, jak moc je zklamaný z nevděku společnosti, pro kterou toho podle svého názoru tolik udělal. Mohou za to i přetrvávající patriarchální struktury na Slovensku, kde političtí lvi těžko přiznávají prohru o to hůře, o co déle ve vysoké funkci působili.

Kamila Pešeková|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Fico si na veřejnosti vydupává pozornost jako malé dítě. Vzbuzovat může nanejvýš soucit. Přitom se mohl poučit z odchodu Vladimíra Mečiara. Když ten začal litovat sám sebe, působilo to dětinsky. To samé se teď děje i Robertu Ficovi. Mává občanům na rozloučenou a truchlí sám nad sebou. Jako opuštěný smutný klaun, z jehož představení poslední diváci právě odcházejí.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu