Petr Šabata: Jak Robert Fico přišel o zbytky důstojnosti

Expremiér stáhl svoji kandidaturu na ústavního soudce a jeho dlouhá úspěšná politická kariéra se tak přiblížila ke křečovitému nedůstojnému konci.

Neuvěřitelné se za jeden rok stalo skutkem.

Fico promrhal šanci posunout Slovensko, tvrdí publicista a radí, jak zvládnout novou éru

• Upravit
• Smazat

Slovenský Denník N uveřejnil text publicisty Ondreje Gažoviče, nazvaný „Život po Ficovi. Tři rady, jak ho zvládnout tak, abychom nelitovali“. Autor článek otevírá tvrzením, že slovenský poslanec a předseda vládní strany SMĚR – sociální demokracie Robert Fico odchází a stává se minulostí.

Slovenský parlament nakonec především vinou vládní strany Směr nezvolil ani jednoho z potřebných 18 kandidátů, z nichž nakonec prezident vybere devět ústavních soudců. Poslanci budou hlasování opakovat, protože už v sobotu končí mandát právě devíti z celkových 13 členů ústavního soudu a naléhavě hrozí, že tato důležitá demokratická instituce přestane fungovat.

Ale podstatné je, že expremiér Fico už nekandiduje a že odchází způsobem, nad kterým i jeho nepřátelé nevěřícně kroutí hlavou.

Nežádoucí osoba

Robert Fico je v politice déle než čtvrt století, vedl tři slovenské vlády, vyhrál čtvery parlamentní volby. Po loňském vynuceném odchodu z čela kabinetu – to bylo po demonstracích Za slušné Slovensko, na nichž desetitisíce lidí opakovaně žádaly důkladné vyšetření vražd a vyvození politické zodpovědnosti – se Robert Fico zachoval jako protektor nového premiéra Petra Pellegriniho. Ke škodě vlády, strany Směr i celého Slovenska.

Fico bude jako ústavní soudce pouze chráněn před svou skříní plnou kostlivců, říká Ladislav Snopko

• Upravit
• Smazat

Ladislav Snopko působil v politice řadu let. Jako slovenský ministr kultury stál ve vládě premiéra Milana Čiča a s nadhledem komentuje současnou legislativní i výkonnou garnituru ve své zemi a snahu bývalého předsedy vlády Roberta Fica stát se ústavním soudcem. „Je to složitá situace, protože Fico udělá vše, aby jím byl,“ říká.

A pak se rozhodl kandidovat na ústavního soudce – přesněji, rovnou do čela této instituce. Neřekl to ani lidem ve vlastní straně, natož koaličním partnerům. Podle toho také kandidatura vypadala – Fico nebyl napoprvé doporučen ústavně-právním výborem, vyjednával o hlasech pro sebe s fašistou Marianem Kotlebou, prezident Andrej Kiska dával jasně najevo, že i kdyby Fica schválil parlament, jeho užším výběrem neprojde.

Chování expremiéra v té době i jeho nejvěrnějším jasně ukázalo, že existuje-li na Slovensku osoba, která by se rozhodně neměla dostat na ústavní soud, jmenuje se Robert Fico. Očividně hodil za hlavu všechny zájmy s výjimkou jediného – sebezáchovného zájmu stát se ústavním soudcem a získat na 12 let imunitu. Tedy jistotu, že neponese za své minulé činy trestní odpovědnost.

Žádný strom neroste do nebe

Po koaliční roztržce se tedy expremiér vzdal kandidatury na ústavního soudce. Zůstal předsedou nejsilnější strany, která by ho ale nejraději poslala do Košic, kde slovenský ústavní soud sídlí.

Petr Šabata|foto: Khalil Baalbaki

Což se nakonec ještě může stát. To kdyby národní rada nyní nezvolila kandidáty na soudce pro prezidenta a počkala by na novou hlavu státu – volby jsou na Slovensku v březnu a vítězem může být klidně kandidát Směru Maroš Šefčovič. A ten by nově kandidujícího a poslanci schváleného Fica do čela ústavního soudu jistě jmenoval. Všem by se ulevilo. Ale Slovensko by si z jedné klíčové ústavní instituce udělalo jaderný reaktor těsně před výbuchem.

Provází tohle nebezpečné odcházení kromě hořké pachutě také nějaké ponaučení? Pro Slovensko, případně i pro jeho sousedy? Snad. Že žádný strom ani v nedokonalé demokracii neroste do nebe. Že bez občanské aktivity lepší poměry nepřijdou. Že naděje i v tomhle rozbolavělém světě nejistoty, populismu a lží umírá poslední.

Ale mějme na paměti, že všechno začalo děsivou vraždou dvou mladých lidí.

Už to bude rok.