Fico promrhal šanci posunout Slovensko, tvrdí publicista a radí, jak zvládnout novou éru
Slovenský Denník N uveřejnil text publicisty Ondreje Gažoviče, nazvaný „Život po Ficovi. Tři rady, jak ho zvládnout tak, abychom nelitovali“. Autor článek otevírá tvrzením, že slovenský poslanec a předseda vládní strany SMĚR – sociální demokracie Robert Fico odchází a stává se minulostí.
Fico byl přitom člověk, který jako premiér mohl posunout Slovensko snad nejdál, a to s ohledem na sílu a délku mandátu získaného od voličů. Ale promrhal svou šanci, soudí Gažovič. Podle něj Robert Fico Slováky udržel v demokracii, ale místo spravedlivého sociálního státu vybudoval stát „zkorumpovaný a oligarchický“. Náprava škod prý bude trvat roky.
Součástí Ficova odcházení je tak i rostoucí pocit trapnosti. „Poslanec Fico ztratil soudnost a jeho slova o zahraničním převratu ho v historické paměti Slovenska umístí vedle Vladimíra Mečiara,“ hodnotí Gažovič.
Autor dodává, že pro Slováky, kteří se nechystají svou zemi opustit, ale nic nekončí. Život po Ficovi tak prý bude chaotický a plný výzev. A to jak v důsledku dějinných procesů v celé Evropě, tak i kvůli specifickému vývoji u našich východních sousedů. „Pokud v tomto období chceme obstát, potřebujeme podat maximální výkon. Ani to ale nemusí stačit,“ vzkazuje publicista svým slovenským spoluobčanům.
Potřebujeme lepší opozici
A přechází k jím vnímaným potřebným předpokladům budoucího úspěchu. První nalézá v brzkém vyprofilování kvalitní politické opozice. Od vlády totiž podle Ondreje Gažoviče Slováci zázraky očekávat nemohou. O to smutnější je pro něj stav, jaký opoziční strany Slovákům ukázaly nejen v průběhu politické krize posledního měsíce.
Publicista soudí, že Slovensko ve svém parlamentu potřebuje standardní strany a hnutí, které rozumějí své společenské roli, a „nechápou politiku jako levnou reality show“. Politiky, kteří jsou slušní, duševně stabilní, odborně kvalifikovaní. A v neposlední řadě politiky, kteří jsou schopní kompromisů, hledají partnery a uvažují dlouhodobě.
Gažovič doufá, že žádoucí proměnou projdou některé současné slovenské opoziční strany, jako například Svoboda a Solidarita a formace Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.
Alternativu vidí také v možném prosazení se doposud nepříliš známých politických subjektů. Je ale prý také možné, že nějaký kvalifikovaný a potenciálně nadějný opoziční subjekt teprve vznikne. Pokud se ale alespoň jeden z těchto scénářů co nejdříve nenaplní, hrozí Slovensku „osudný propad do náruče populistických a extremistických subjektů“, varuje žurnalista.
Druhým předpokladem budoucího úspěchu Slovenska je pro něj lepší práce novinářů, intelektuálů a dalších lidí, kteří se pohybují ve veřejném prostoru. Mezi ně autor počítá i sebe samotného. Pokud tak slovenští novináři a osobnosti veřejného života chtějí, aby do politiky směřovali rovněž slušní a také kompetentní lidé, nesmí podle Gažoviče vytvářet ve veřejnosti dojem, že „politika je absolutní žumpa, v níž se každý jedinec zašpiní na sedm generací dopředu“.
Buďme spravedliví k politikům
„Buďme tedy féroví k politikům. Když přijdou s kvalitním návrhem, zlepší systém nebo omezí plýtvání, pochvalme je,“ vybízí autor s tím, že takový přístup má platit i pro politiky stávající vládní koalice.
Novináři by totiž o pozitivních věcech a úspěšných politicích měli psát alespoň s polovičním nadšením oproti tomu, s jakým referují o politických kauzách. Pokud i přes svou snahu politici sklízejí vždy jen nevděk, jejich motivace poctivě bojovat se systémem podle Ondreje Gažoviče přirozeně klesá.
Varuje proto před automatickým vyráběním senzací třeba z toho, že politikův bratranec z druhého kolena byl na střední škole přítel se sestřenicí prokurátorovy manželky.
„Nediskvalifikujme lidi jen proto, že jejich otcové mají mizerné politické názory a jezdí na motorce. Všichni máme známé ze středních škol nebo příbuzné, kteří se vydali jinou životní cestou. Dokonce se občas potkáme ve stejném podniku nebo na fotbale,“ podotýká novinář s tím, že Slovensko je ostatně malé a vzájemná známost sama o sobě ještě nic neznamená.
Vrcholoví politici podle něj dělají mimořádně složitou práci, která je často na úkor jejich zdraví, rodiny a není ani bůhvíjak placená. Nicméně dělají ji dobrovolně, není tedy důvod je litovat. „Je ale možné k nim být spravedliví a kritizovat jen tehdy, když je to potřeba a jedná se o ověřené skutečnosti. Takových případů je stále dost. Jinak ale do politiky nikdo příčetný nepůjde a stane se arénou pro blázny a zloděje, kterým je všechno jedno,“ obrací se do vlastních řad komentátor.
Začněme od sebe
Za třetí předpoklad úspěšného Slovenska pak označuje stav, kdy každý přiloží ruku k dílu. Jak dodává, je prý úplně jedno, jestli je člověk policista, učitel nebo prodavač v trafice. Každý může dělat svou profesi nejlépe, jak umí. Každý se může zajímat o stav věcí ve svém okolí nebo obci. A všichni můžou pomáhat svým bližním a nahlas se ozývat proti rozličným nepravostem. „Pokud se takový osobní přístup někomu jeví jako příliš naivní a idealistický, může ze svých nároků slevit. Pomáhat se dá i jinak,“ myslí si Gažovič.
Jak tvrdí, odchodem Roberta Fica život nekončí „A pokud se najdou slušní a kvalifikovaní politici, které okolí úplně neznechutí, a ještě ke všemu každý přidá ruku k dílu, mohla by být dohledná budoucnost Slovenska dokonce o kousek lepší než etapa s Robertem Ficem,“ uzavírá Ondrej Gažovič komentář k vývoji slovenského státu a společnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka