Jsem starý, nic si nepamatuju, tvrdili trýznitelé z 50. let. A spravedlnost je nedostihla

Existuje nějaká vojenská technika, jak se nenechat zlomit? Jde nějak posilovat charakter? Na to v podcastu odpovídá bývalý vrchní vojenský psychiatr, dnes přednosta psychiatrické kliniky v Plzni Jan Vevera.   

V prvním díle Století příběhů mluví autoři o lidech, které Státní bezpečnost zlomila. V navazujícím představují spolupracovníky StB, které nebylo třeba vydírat, protože více či méně ochotně s režimem souhlasili.

Ve třetí a závěrečné části se autoři věnují kromě jiných i někdejšímu vojenskému prokurátorovi Karlu Vašovi, který v roce 1949 konstruoval proces s Heliodorem Píkou, na jehož konci byl tento hrdina druhého odboje popraven oběšením.

Generál Heliodor Píka na fotografii ze spisu StB|foto:Post Bellum

Vojenský diplomat Píka vedl za války v SSSR iniciativu, která zachránila tisíce Čechoslováků vězněných v pracovních táborech.

Podařilo se mu vyjednat vytvoření československé armády v SSSR, která zasáhla do bojů na Východní frontě. Píka nepřímo zachránil i svého kata – Karla Vaše, kterého Sověti taktéž věznili.

Levičák, který okusil gulag

Karel Vaš se narodil v roce 1916. V Užhorodě na Podkarpatské Rusi, která v té době patřila Československu.

Svého otce zrovna nezbožňoval: „Pod dojmem levicové literatury jsem se orientoval na humanismus, demokracii, levičáctví, socialismus. Otec byl měšťák,“ vysvětluje Vaš, který v sedmnácti letech vstoupil do KSČ. Ke stranickým povinnostem přibral i funkci jednatele Svazu přátel Sovětského svazu a demokratického Španělska. Na začátku války utekl přes hranice do SSSR.

Karel Vaš na frontě na Slovensku v roce 1944|foto:Post Bellum

Všechno šlo hladce, tedy až do chvíle, kdy se před ním objevili sovětští pohraničníci, namířili na něj samopaly a odvedli ho na nejbližší úřadovnu bezpečnostní služby – NKVD.

Vaš se snažil svou dobrou ruštinou vysvětlit, proč ilegálně přešel hranice, ujišťoval, že je přítel všech soudruhů: „Ti vojáci ale byli naprostí primitivové! Vůbec tomu nerozuměli a nevěřili mi! Říkali, ať se přiznám, že jsem špion,“ rozčiloval se Vaš, kterého poslali na tři roky do pracovních táborů gulagu.

Poznal tehdy na vlastní kůži rutinní praxi NKVD, organizace, která ho později ve svých metodách proškolila: „V tom gulagu byli různí lidé – Rusové, Ukrajinci, Uzbekové, Kazakové, Poláci... Oni rozdíly nedělali – ani rasového, národnostního důvodu, ani z rozdílu trestného činu, zda tam byli z důvodu kriminálních či politických činů, tam prostě nedělali rozdíly, všichni jsme byli vězni. Já jsem například ležel na palandě vedle plukovníka polské armády,“ vyprávěl Vaš v roce 2007.

Je to všechno makulatura, tvrdil Vaš

Po válce Karel Vaš dál dělal kariéru. Vyšetřoval, odhaloval jednoho špiona za druhým, měl vynikající hodnocení. Podle archivních dokumentů měl ovšem sklon k alkoholismu a ke zneužívání mocenského postavení, jeho podřízení se ho obávali.

Karel Vaš krátce po návratu z vězení|foto:Post Bellum, Národní archiv

Když ho později v 50. letech komunisté soudili, zaznělo z úst několika svědků, že Karel Vaš na konci války zadržoval mnoho dívek, které opakovaně znásilňoval, pořádal orgie a několik vyšetřovaných vlastníma rukama utýral k smrti. Stojí to v soudních spisech, s nimiž v 90. letech pracovali lidé z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Ta svědectví se už bohužel nedají ověřit, pocházejí z doby, kdy si mezi sebou vyřizovaly účty komunistické kliky.

A Vaš se protokolům, které jsem mu citoval, jen směje: „Prosím vás, to je všechno makulatura, vymyšlené, nesmysl. Tady vidíte, jak probíhaly procesy z 50. let. Lež, všechno vykonstruované.“

Popotahován kvůli promlčené vraždě

Případ Karla Vaše, jehož celé vyprávění redaktoři zpřístupnili ve sbírce Paměť národa, klade palčivé otázky týkající se českého „vyrovnávání se s minulostí“.

Karel Vaš v roce 2008|foto:Post Bellum

Po roce 1989 byl Karel Vaš chvíli „popotahován“ kvůli justiční vraždě Heliodora Píky, ale soudkyně Nejvyššího soudu v lednu 2002 konstatovala, že žaloba připravovaná ÚDV měla být jinak formulována a že činy, z nichž je Vaš viněn, jsou beztak promlčené.

„Vrchní soud to vyřešil šalamounsky, a to tak, že jsem teď na svobodě. Nejvyšší státní nadvládní prohlásila, že to bylo špatně žalováno. Že jsem měl být žalován jako válečný zločinec. Proti tomu se nedá nic dělat, takže ten Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu musel utřít pusinku!“ vysmíval se Karel Vaš českým soudům.

Na nahrávce pro Paměť národa Vaš spekuloval, že kdyby byl prý souzen jako válečný zločinec, mohly by pro něj soudy po roce 1989 dopadnout jinak.

Na Karla Vaše po osvobozujícím soudním verdiktu v roce 2002 plánoval provést atentát válečný veterán Pravomil Raichl. Než vale usedl do taxíku, který ho měl odvést do domova důchodců, kde žil Vaš, prodělal tento někdejší samopalník z východní fronty 2. světové války smrtelný infarkt. Případ inspiroval tvůrce filmu Staříci.