Jiřího Kantůrka v roce 1970 vyhodili z televize. Vrátil se jako ředitel

V roce 1987 se disent začal zabývat možností využít i videa. Videopřehrávače se šířily českými domácnostmi, v republice bylo i několik videokamer a s pomocí ochotných lidí se nakonec dařilo sestříhat natočené záběry v profesionálních studiích. Vznikl Originální videojournal. Mezi lidmi, spojenými s jeho začátky, byl i Jiří Kantůrek (1932-1998).

Václav Havel a Jiří Kantůrek na návštěvě v ČsRo-1992|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Stranický funkcionář

Rodák z Písku studoval chemickou průmyslovku a filozofii na Univerzitě Karlově. Oficiální životopisy říkají, že v této době vstoupil do komunistické strany a pracoval „v různých manuálních profesích i politických funkcích“; nebyly to ale funkce ledajaké.

Pracoval v průmyslovém oddělení Městského výboru KSČ v Praze a v období let 1963 až 1966 v aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze jako osobní politický tajemník Antonína Kapka, kandidáta předsednictva ÚV KSČ.

Archiv Českého rozhlasu uchovává nahrávku z roku 1961, ve které Kantůrek hovoří „o vlivu brigád socialistické práce na ostatní pracující závodu“. Kantůrek byl v té době předsedou celozávodního výboru komunistické strany v gumárnách v pražských Strašnicích.

Odchod z televize i z KSČ

V letech 1964 až 1967 přispíval Kantůrek do týdeníku Kulturní tvorba, kde se věnoval vnitropolitickým tématům – zejména ideologickým, sociologickým a ekonomickým problémům. Koncem 60. let působil v redakci publicistiky a dokumentaristiky Československé televize.

Jeho jméno bylo spojeno s řadu populárních pořadů (Věc veřejná, Tváří v tvář, Jsme s vámi – buďte s námi). Podílel se jak na protiokupačním televizním vysílání po 21. srpnu 1968, tak na pomyslné „tečce“ za svobodnějším nadechnutím roku 1968, na pořadu televizních komentátorů po smrti Jana Palacha. I proto musel počátkem roku 1970 z televize odejít a vyloučen byl i z KSČ.

Politika nevyšla

Kantůrek pak dlouho pracoval v různých stavebních a projektových podnicích. Aktivně se účastnil práce v disentu, kromě zmíněného Originálního videojournalu byl šéfredaktorem časopisu Alternativa, který vydávalo Hnutí za občanskou svobodu.

Čtěte také

Tak tady vám ji vedu, soudruzi! Rok 1968 obrátil život naruby Evě Kantůrkové

Spolupracoval s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou, moderoval některé mítinky Občanského fóra v listopadu a prosinci 1989 a od ledna 1990 nastoupil do Československé televize, kterou od března 1990 do prosince 1992 vedl. V roce 1994 vstoupil do sociální demokracie, o rok později se stal tiskovým mluvčím strany.

Dvakrát se neúspěšně pokusil o dráhu politika: v červnu 1996 kandidoval v Praze do Poslanecké sněmovny, na podzim 1996 kandidoval na Rychnovsku do Senátu; ani jednou neuspěl. Trpěl rakovinou, které nakonec podlehl.

Život Jiřího Kantůrka a jeho působení před rokem 1989 i po něm komentuje v pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý.