Konspirační teorie kolem listopadu 1989? Všechny stojí na vodě, odpovídá historik Tůma

25. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Havel a Marián Čalfa, setkání delegace ÚV NF ČSSR a vlády ČSSR vedené předsedou vlády Ladislavem Adamcem (vlevo) s představiteli Občanského fóra, 26. listopadu 1989

17. listopad 1989 a navazující dny jsou zásadním předělem naší novodobé historie. Přinesly změny ve všech oblastech našich životů. Nejrůznější konspirační teorie, i když se mohou zdát sebevíce absurdní, se týkají i tehdejšího listopadového dění. Jednou z nich je, že to „někdo“ zorganizoval.

Účinkuje: historik Oldřich Tůma
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 18. 11. 2019

Publicista Petr Maxmilián Husák ve své knize Česká cesta ke svobodě píše: „Byl to puč, anebo revoluce? Byla to organizovaná akce těch, kteří sice pozdě, ale přesto pochopili, že má-li mít československý komunistický režim, nejtvrdší stalinský režim ve střední Evropě, ještě nějakou šanci, je nutné ho reformovat, aby nezůstal jako kůl v plotě? Anebo to byla spontánní akce ‚bezmocných‘?“

Nechtěli si přiznat debakl

Host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Oldřich Tůma je přesvědčený, že „konspiračních teorií ohledně významných historických událostí najdeme celou řadu. V čem se to týká výkladu dění okolí listopadu 89? Je to tím, že to mívá zcela konkrétní pozadí. Třeba čeští komunisté si nechtějí přiznat svůj debakl, tedy že to někdo rozhodnul. Je to jednodušší než si říct, že je už nikdo nechtěl.“

Čtěte také

Další nejasnosti pak přinášejí nejrůznější vzpomínky těch, kdo stáli v čele státu, jako třeba Miroslav Štěpán nebo Milouš Jakeš. Pak i představitelů obávané Státní bezpečnosti nebo těch, kteří stáli na pomyslném druhém břehu.

Dlužno dodat, že vzpomínky pamětníků jsou jistě důležitými částmi mozaiky, ale lidská paměť má své limity. Což souvisí třeba i s „vytěsňováním“ toho, na co už vzpomínat nechceme, nebo nemůžeme.

Můžeme rozebírat a popisovat den po dni, co se kdy a kde přesně stalo. Kdo se s kým a kde, třeba i s otázkou proč, setkal, ale pak nastupují ověřitelné informace. To, z čeho historik může skládat, popisovat a analyzovat dobový kontext.

Odchod zastánců starých pořádků?

„Přelomových bodů, které navazovaly, bylo několik. Vznik Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí, schůzky s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem, rezignace celého vedení KSČ 24. listopadu. Během tohoto týdne se taky ,vymkly kontrole´ sdělovací prostředky. V neděli 26. listopadu pak přišlo oficiální jednání mezi Občanským fórem a vládou. To bylo to symbolické podání ruky mezi Václavem Havlem a Ladislavem Adamcem,“ vyjmenovává Tůma.

Čtěte také

Jen strohý popis ale nemůže vyjádřit vše, co se tehdy dělo. Naděje, odhodlání, ale také obavy a strach, jestli ještě komunistický režim nezasáhne. Výkladů dění tak může být celé spektrum.

Jeho součástí jsou i slova Ludvíka Zifčáka alias studenta Milana Růžičky. Jde o estébáka, který byl a je přesvědčeným komunistou. „Demonstrace určitě neměla vést ke změně společenského řádu. Měla být využita jen k tomu, aby museli z vedení komunistické strany odejít zastánci starých pořádků.“ 

Domluvené předání moci?

„Ta úvaha je na vodě,“ komentuje historik Tůma. „Nikdo nepředpokládal, že bude po oné demonstraci něco následovat. A nikdo, ani žádní údajní progresivní komunisté, se toho nechopili.“   

A tak můžeme přemýšlet, kdo by tedy měl být hybatelem daného dění? Kdo na něm měl zájem? Jaké byly cíle a kdo je reprezentoval? A mohlo to být dohodnuté předání moci s komunisty? „Jednoznačně z toho vyplývá, že šlo o vývoj. Žádný připravený scénář by nedokázal nikdo zrealizovat. A kdyby, tak bychom po těch letech už našli nějaké stopy. Podobné teorie se budou objevovat asi stále. Jejich nositelé by museli dodávat argumenty. Ty ale nemají,“ dodává.

Historik Oldřich Tůma

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související