Ladislav Bublík věřil v ideje, které měly změnit svět. Napsal angažovanou hru i odvážnou novelu

Psací stroj
Psací stroj

Před 70 lety, 12. října 1949, zažilo Národní divadlo zvláštní premiéru. Ve čtyřech dějstvích se na jevišti rozvíjela „hra o peci a lidech pětiletky“, jak stálo v podtitulu.

Dobový text uvádí: „Aby byl splněn pětiletý plán, musí být postavena šestá vysoká pec. Do stavby zasahuje reakce, Únor, cizí agenti a jejich domácí přisluhovači. Po překonání všech překážek stojí pec připravena plnit svůj úkol – tavit železo – když předtím přetavila charaktery lidu.“

Hra s názvem Velká tavba byla památná nejen tím, že se na jevišti v montérkách proháněli Miloš Kopecký, František Filipovský, Miroslav Horníček nebo Václav Voska, ale také tím, že po 17 reprízách byla v polovině ledna 1950 stažena z repertoáru, a to údajně na popud orgánů komunistické strany.

A ještě jedna neuvěřitelná zajímavost: na další více než tři roky to pro činohru Národního divadla byla poslední premiéra nové původní české hry. Další byla uvedena až 27. března 1953.

Nuceně v dělnických profesích

Autorem Velké tavby byl dnes už zapomenutý publicista Ladislav Bublík (1924-1988). Bzenecký rodák absolvoval zlínskou průmyslovku a pracoval jako zedník. V roce 1947 nastoupil do ostravských novin Nová svoboda, ale v letech nejtužšího stalinismu (1951 a 1952) skončil jako brigádník na stavbě hutního kombinátu v Ostravě-Kunčicích.

Do novin se vrátil až v 60. letech, na jejich konci to dotáhl na šéfredaktora Nové svobody. V srpnu 1968 se natolik aktivně zapojil do vydávání protiokupačních ostravských novin, že se jej sovětská okupační armáda chystala zastřelit.

Na začátku „normalizace“ musel noviny opět opustit a až do roku 1984 pracoval v dělnických profesích. V posledních letech života se ho Státní bezpečnost pokoušela přimět ke spolupráci.

Jediná próza

Ladislav Bublík není jen autorem dobově poplatné hry Velká tavba. Z práce na stavbě hutního kombinátu vytěžil svoji jedinou prózu, novelu Páteř. Vyšla v roce 1963 a byla to jedna z prvních knížek, které se bez okolků vyrovnávaly s nadšeným budovatelským patosem padesátých let.

O dva roky později natočil Vladimír Čech (autor legendárních filmových detektivek ze šedesátých let Kde alibi nestačí, 105 procent alibi nebo Alibi na vodě) podle Bublíkovy knížky dnes téměř zapomenutý film Úplně vyřízený chlap, na svou dobu odvážný počin, který nejen chronologicky, ale i co do syrovosti výrazně překonává Menzelovy Skřivánky na niti.

Spisovatel Oldřich Šuleř o Bublíkovi napsal: „Talentovaný člověk, který odešel předčasně, aniž stačil vypovědět, co měl na srdci. Horoucně věřil v ideje, které měly změnit svět – a umanutě rozkrýval fakta, když se ve své víře zklamal. Neobyčejně skromný člověk.“

Ladislava Bublíka a jeho životní pády i vzestupy připomene v pořadu Portréty historik Jan Adamec.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související