Jiří Voskovec: Ztratil jsem domov, našel svět

Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (Sidney Lumet, 1957). Prod DB © United Artists / DR
Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (Sidney Lumet, 1957). Prod DB © United Artists / DR

Spolu se svým „druhým já“ – Janem Werichem – vytvořil Jiří Voskovec páteř Osvobozeného divadla. To bylo ve 30. letech 20. století jedním z určujících prvků kulturního života v Československu.

Seznámili se na gymnáziu

Ze slavné dvojice V+W byl Voskovec tím, o němž se mluvilo méně. Charismatický a noblesní člověk začínal jako červenající se filmový milovník, aby se posléze stal ceněným hercem, komediantem a tragédem, režisérem a básníkem, také ale tvůrcem koláží, literátem a překladatelem.

Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek

Jeho otec se jmenoval Vilém Wachsmann a německy znějící jméno si nechal počeštit. Matka Jiřího Voskovce, dcera malíře Soběslava Pinkase, se narodila ve Francii. S Janem Werichem se seznámil na pražském reálném gymnáziu v Křemencově ulici. S Werichem měli společné zájmy, především tehdejší nový fenomén film.

Inspirace na dně lahve

Začátkem 20. let studoval Voskovec na lyceu ve francouzském Dijonu, poté na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Zájem o avantgardní umění jej v roce 1924 přivedl do uměleckého sdružení Devětsil, publikoval poezii i prózu.

V roce 1927 V+W napsali Vest Pocket Revue – pásmo scének, písní a dialogů. Úspěch dvou klaunů s typickým černobílým líčením, kteří se oslovovali „pane kolego“, znamenal průlom na scéně Osvobozeného divadla.

Později prozradili i svou tvůrčí metodu: „Jednoho večera byla zakoupena u pana Nepraše v menší obci jihovýchodních Čech láhev rumu za 24 Kčs. Téhož večera obsah láhve byl smíchán s horkou vodou, oslazen, přidáno citronové šťávy a získaná kapalina vypita. Na dně prázdné lahve ležela Vest Pocket Revue.“

Divadlo si pro ně přišlo

Jan Werich a Jiří Voskovec – Osvobozené divadlo

S geniálním skladatelem a klavíristou Jaroslavem Ježkem utvořili pak V+W originální autorský tým, který vytvořil hudební doprovod k naprosté většině her. K těm nejúspěšnějším patřily Osel a stín (1933), Kat a blázen (1934), Balada z hadrů (1935) nebo Těžká Barbora (1937). Ve 30. letech opustili Voskovec s Werichem původní nezávazný a recesistický humor a přešli k sociální a politické satiře, protifašistické a protiměšťácké.

„I když jsem nechtěl jít k divadlu a Voskovec taky ne, divadlo si přišlo pro nás,“ řekl později Werich. „Věříme hluboce a věrně ve fantastickou podstatu divadla a jsme vášnivými vyznavači divadelního kouzelnictví,“ napsali V+W.

Ve 30. letech svou popularitu zhodnotili taky ve filmu, kde se kromě hlavních rolí podíleli i na scénářích. První z úspěšných komedií s názvem Pudr a benzin natočili v roce 1931 s režisérem Jindřichem Honzlem. Následovaly snímky Peníze nebo život (1932), Hej rup! (1934) a Svět patří nám (1937). Poslední tři tituly zařadilo v roce 1995 newyorské Muzeum moderního umění mezi klasické evropské muzikály.

Po válce už to nešlo

Ve svých hrách Voskovec s Werichem stále více reagovali na vzrůstající nebezpečí nacismu, což vyústilo v konec Osvobozeného divadla v listopadu 1938. Následovala emigrace do Spojených států, kde dvojice vystupovala například v divadlech v Clevelandu, na Broadwayi v New Yorku, v Bostonu či Filadelfii; do konce války také spolupracovali s rozhlasovou stanicí Hlas Ameriky (1942 – 1945).

Jan Werich (vlevo) a Jiří Voskovec v roce 1938 v Osvobozeném divadle

Po osvobození se vrátili (bez Ježka, který během války zemřel) domů a snažili se navázat na předválečnou tradici Osvobozeného divadla obnovenou inscenací Pěst na oko aneb Caesarovo finále. Posledním jejich společným počinem byl přepis amerického muzikálu Finian's Rainbow, počeštěný na Divotvorný hrnec. Voskovec režíroval, Werichův hrdina vodník Čochtan zlidověl.

Společné psaní ale přestalo fungovat, pokus o obnovení ducha divadla se nezdařil a Voskovec s Werichem se v roce 1947 rozešli. Umělecký rozchod však neměl vliv na jejich celoživotní přátelství.

Vystoupení po telefonu

Po komunistickém puči Voskovec republiku v červnu 1948 natrvalo opustil. Pracoval nejprve pro UNESCO v Paříži a po dvou letech zamířil do USA. Za mořem byl ale na 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření z údajných sympatií ke komunismu. Boj o očištění svého jména nakonec vyhrál. S poameričtělým jménem George Voskovec si pak zahrál v řadě filmů, vystupoval v televizi, prosadil se na Broadwayi.

Z jeho filmových rolí je asi nejznámější postava porotce z dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), kde se objevil po boku legendárního Henryho Fondy. Zatímco v Československu vynikl v komických rolích, po nuceném odchodu do ciziny stal v USA uznávaným charakterním hercem.

03404283.jpeg

Voskovec a Werich se po roce 1948 viděli jen několikrát. Od roku 1956, kdy se poprvé sešli v Londýně, se pak potkali v New Yorku, Stratfordu či Vídni. Naposledy se tak stalo na podzim 1974. Voskovcovo jméno přitom bylo i před rokem 1989 u nás příležitostně zmiňováno – například v únoru 1965 odvysílal rozhlas jeho blahopřání v Werichovým narozeninám.

Poslední přání

Jan Werich zemřel 31. října 1980. Voskovec ho přežil jen o osm měsíců. Zemřel 1. července 1981 na svém ranči v kalifornském Pearblossom na pooperační embolii; trpěl rakovinou plic. V červnu 1990 byla urna s popelem Jiřího Voskovce uložena do společného hrobu s Janem Werichem na pražských Olšanech; splnilo se tak Voskovcovo poslední přání.

U příležitosti státního svátku 28. října 1995 vyznamenal Václav Havel in memoriam Jiřího Voskovce medailí Za zásluhy. A vesmírem také létá planetka s názvem Voskovec-Werich, objevená světoznámým českým astronomem Lubošem Kohoutkem.

Hlas Jiřího Voskovce připomíná pořad z cyklu Archiv Plus prostřednictvím unikátních nahrávek z archivu Rádia Svobodná Evropa – do její newyorské redakce to Voskovec neměl daleko.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související