Jiří Stránský: Komando Preciosa

Kdosi mi přeposlal otevřený dopis bývalých minkovických vězňů, kde taky řádil svými koženými rukavicemi nějaký Vondruška. Jelikož jsem neměl jediný důvod vidět hradní předávání metálů, i mně ušlo, že mezi vyznamenanými byl (kromě bolševického Štrougalova ministra Tomana) ještě jeden muž, který se vyznamenával nejen za bolševika, ale vyznamenává se dál a týmž způsobem a vysoko ční nad všemi jemu (jen) podobnými.

Jmenuje se Ludvík Karl. Před rokem 1989 byl jen Velkým Šéfem, teď je toho všeho majitelem. Ten jeho miliardový majeteček se živí (a hlavně pana Karla) výrobou bižuterie. Jmenuje se to PRECIOSA a všichni na Jablonecku (a nejen tam) pana Karla milují, obzvláště fotbalisti, ale i komunální politici.

Jedno hnutí vedené ještě bohatším mužem z té stovky milionářů, k nimž patří i pan Karl, by ho rádo mělo jako důležitou figuru svého hnutí, které - když pana Karla všichni tak milují - by se rychle popostrčilo nahoru.

Když jsem dostal ten dopis od páně Karlových vězňů, nejdřív jsem si ho přečetl a teprve potom se mi před očima rozblikal název PRECIOSA, a mně se rozsvítilo: v roce 1975 jsem si odpykával své druhé věznění na Borech. Když mě tam přivezli z Ruzyně či odkud, šoupli mě na komando PRECIOSA, kde napůl nazí muklové brousili „štrasy" - polotovary té nádhery, co se prodávala do celého světa. Moje jediné štěstí bylo, že i na Borech měli jakýsi respekt k vězňům z padesátých let, a přidělili mě do kanceláře.

Mám na to dodatečného svědka, seděl na Borech o něco později než já, ale za stejných poměrů. Jmenuje se Dominik Duka a je kardinál a spolu s ostatními se snažil prostřednictvím pátera Lizny těm otrokům z PRECIOSY ulehčit. Patřil k nim i nějaký Václav Havel, který ale už nežije (což jistě Prvního muže těší).

Ve zprávách (a pak i v novinách) taky ukazovali První dámu ověšenou výrobky PRECIOSY. Kdo by to řekl. Držte se, i to je dobré.