Jiří Pehe: Jak to nyní myslí Merkelová s uprchlickými kvótami?

15. červen 2018
Německá kancléřka Angela Merkelová

Německá kancléřka Angela Merkelová před několika dny prohlásila, že ve zpětném pohledu nepřispělo ke smíru v Evropské unii rozhodnutí z roku 2015.

Na jeho základě mělo být rozděleno podle kvót do jednotlivých zemí EU 120 tisíc žadatelů o azyl, nacházejících se v Řecku a Itálii. Problematická byla podle ní skutečnost, že rozhodnutí bylo přijato navzdory odporu několika zemí.

Robert Schuster: Merkelová a Kurz aneb Když se setkají stará a nová Evropa

Mladý rakouský spolkový kancléř Sebastian Kurz se v Berlíně sešel s německou kancléřkou Angelou Merkelovou

Německá kancléřka Angela Merkelová v těchto dnech nezažívá jednoduché období.

Česká republika byla jednou ze čtyř zemí, která byla v roce 2015 přehlasována. Od té doby přijímání uprchlíků de facto sabotovala, a čeští politici systém kvót opakovaně kritizovali jako nefunkční.

Kritická slova Merkelové na adresu systému kvót z roku 2015 se tak u nás okamžitě stala příležitostí pro řadu politiků, aby s jistým sebeuspokojením konstatovali, že jsme zase jednou měli pravdu. Podle většiny je nyní systém kvót mrtvý.

Možná by si ale měli nejprve prostudovat vyjádření Merkelové v kontextu jejích dalších prohlášení. Tak především německá kancléřka zůstává dál nazlobená na země, které neprokázaly v uprchlické krizi dostatek solidarity s ostatními, a její prst míří zejména na země Visegrádu.

Obnovení hranic mezi ČR a EU?

Zmást by nás nemělo ani to, že Merkelová nově podpořila systém takzvané flexibilní solidarity, což je strategie, s níž přišly právě země Visegrádu. V jejich pojetí měla znamenat, že země, které nechtějí přijímat uprchlíky, mohou pomáhat řešit migrační krizi podle své úvahy - kupříkladu větší ekonomickou pomocí v zemích, odkud migranti přicházejí, nasazováním svých policistů při ochraně vnějších hranic EU, a podobně.

Merkelová místo kvót navrhuje kompenzace. Nechceme být znovu přehlasováni, reaguje Charanzová (ANO)

Angela Merkelová

Členské země Evropské unie se už dva roky nemohou dohodnout na reformě azylového systému. Nejspornějším bodem zůstává automatické přerozdělování žadatelů o azyl. Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) odmítl vznik systému kompenzací, které by zatíženým státům poskytovaly země nepřijímající migranty.

Jenže německá kancléřka zjevně rozumí flexibilní solidaritou spíše opatření, které se objevilo v návrhu nové evropské azylové politiky, známém jako Dublin IV. Podle něj by se v případě, že o to požádá země, která je zaplavena migranty, měl spustit systém přerozdělování žadatelů o azyl.

Země, které by i v tomto nouzovém systému odmítaly uprchlíky přijmout, by v rámci evropské solidarity finančně kompenzovaly ty země, které uprchlíky ze země postižené migrační vlnou přijmou. A to až částkou 200 tisíc eur za osobu.

Český premiér Andrej Babiš ovšem tento druh „flexibilní solidarity“ odmítl. Podle něj by si každá členská země měla v otázce migrace zachovat svrchovanost a má být solidární podle svého uvážení. Finanční kompenzace zemím, které uprchlíky přijmou, odmítá.

Italové odmítnutím lodi s migranty nutí Evropu přehodnotit migrační politiku

Migranti vystupují z lodi v sicilské Catanii

Francouzský prezident Emmanuelle Macron ostře zkritizoval novou italskou vládu poté, co odmítla vpustit do svých přístavů loď Aquarius s 629 migranty na palubě. Itálie naopak zareagovala prohlášením, že nedostatek solidarity s běženci vždy projevovala především samotná Francie.

Je tedy jasné, že spor o evropskou azylovou politiku není ani po kritických vyjádřeních Merkelové na adresu jednorázových kvót z roku 2015 zdaleka u konce. Její vize flexibilní solidarity je o dost jiná, než je vize visegrádských politiků.

A není to snadno řešitelný problém, protože zde jde o samotnou podstatu toho, co má integrovaná Evropa být. Pokud totiž některé země jako je Česká republika společnou azylovou politiku zablokují s tím, že nechtějí dokonce ani kompenzovat země, které uprchlíky přijímají, může se konflikt vyhrotit i tak, že společnou azylovou politiku přijme na základě mechanismu posílené spolupráce jen skupina zemí. Takové návrhy už zazněly.

Jiří Pehe

Otázkou je, zda pak ale mohou země, které se projektu nebudou účastnit, a chtějí mít absolutní kontrolu nad tím, koho na své území vpustí, zůstat součástí schengenského prostoru, zaručujícího volný pohyb osob po EU. Netřeba dodávat, že obnovení hranic mezi Českou republikou a ostatními zeměmi EU by mělo na českou ekonomiku v důsledku mnohem větší dopady, než placení kompenzací za nepřijaté uprchlíky.