Jiří Leschtina: Příští prezident může posílit, nebo také ochromit Ústavní soud
Prezidentská kampaň se zdaleka ještě nerozjela naplno. Ale už nyní jsme svědky pitvání minulosti, přetřásání schopností i charakteru už jistých i pravděpodobných uchazečů o Hrad. Tím spíš je zarážející, že jedna podstatná otázka nezaznívá: Jak a podle jakých kritérií byste vybírali osobnosti do Ústavního soudu?
Přitom příští prezident zcela zásadně ovlivní složení, a tím i další směřování tohoto nejvyššího garanta práva a ústavnosti, jehož nálezy mají vliv i na výklad a tvorbu právních norem.
Čtěte také
V příštím roce totiž končí desetiletý mandát sedmi ústavním soudcům. A nová hlava státu bude muset jak na běžícím pásu vybírat jejich nástupce a navrhovat je Senátu ke schválení. Příští prezident navíc bude muset řešit i rest po Miloši Zemanovi, který neprosadil v Senátu advokáta Petra Poledníka coby náhradníka za ústavní soudkyni Kateřinu Šimáčkovou. A nevypadá to, že by se Zeman ještě zmohl na kvalitního kandidáta průchodného v Senátu.
Jakékoliv větší zádrhely v hledání hned osmi ústavních soudců z celkových patnácti v sobě skrývají obrovské riziko. V okamžiku, kdy by klesl počet ústavních soudců pod dvanáct, nemůže ústavní soud projednávat plenární návrhy. Například posuzovat ústavnost zákonů. A pokud by počet soudců klesl pod deset, plénum přestává být usnášeníschopné a Ústavní soud by byl paralyzován.
Představme si, že by v prezidentské volbě zvítězil nějaký autoritářský populista, jenž by chtěl podkopávat právní stát. Pak by mohl liknavým postupem, záměrným navrhováním kontroverzních kandidátů nepřijatelných pro Senát ochromovat činnost Ústavního soudu až k jeho vypnutí.
Pojistka demokracie
Již několikrát Ústavní soud zásadně zasáhl do politiky svými nálezy, které rozpalovaly nejvyšší státníky doběla. Ať už to bylo smetení volebního zákona z roku 2000, kterým se mocenský kartel Zeman – Klaus chtěl zbavit menších stran. Nebo kauza Melčák z roku 2002, kdy ústavní soudci zmařili protiústavní vypsání předčasných voleb. Ale i loňské zrušení části volebního zákona, týkající se přepočtu hlasů a vyšší laťky pro koalice.
Čtěte také
Až příliš často jsme pak byli svědky toho, jak vysocí ústavní činitelé napadali konstituční tribunál a jeho nálezy ochraňující ústavu a demokratický pořádek přirovnávali k pokusu o justiční puč nebo ustavení soudcovského státu, “soudcokracie“ a podobně.
Naposledy jsme toho byli svědky loni před sněmovními volbami, kdy Andrej Babiš kvůli zrušení části volebního zákona, porušující princip rovnosti, spílal soudu, že se „snaží ovlivnit politickou situaci v zemi“ a že „republiku neřídí lidmi zvolení zástupci ale soudci.“
Příštího prezidenta budeme vybírat do nevyzpytatelných časů, kdy se mohou otřásat základy našeho ústavního systému. A kdy stoupá význam konstitučního tribunálu coby nejsilnější pojistky naší demokracie. Právě proto bychom měli prezidentské kandidáty posuzovat i podle toho, jakou skýtají naději, že Ústavní soud obsadí demokraty s nezpochybnitelnou mravní integritou a odbornou erudicí.
Jednu jistotu přitom máme. Výběr takových osobností těžko můžeme čekat od politika, který nevybíravě dehonestoval Ústavní soud kvůli nálezu, jenž nevyhovoval jeho představám o hladkém volebním vítězství.
Autor je publicista
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
