Jiří Leschtina: Příští prezident může posílit, nebo také ochromit Ústavní soud

Přitom příští prezident zcela zásadně ovlivní složení, a tím i další směřování tohoto nejvyššího garanta práva a ústavnosti, jehož nálezy mají vliv i na výklad a tvorbu právních norem.

Čtěte také

Jan Januš: Kvůli výsledku voleb by se měla konkretizovat Ústava. Jinak může být na prezidenta Babiše krátká

V příštím roce totiž končí desetiletý mandát sedmi ústavním soudcům. A nová hlava státu bude muset jak na běžícím pásu vybírat jejich nástupce a navrhovat je Senátu ke schválení. Příští prezident navíc bude muset řešit i rest po Miloši Zemanovi, který neprosadil v Senátu advokáta Petra Poledníka coby náhradníka za ústavní soudkyni Kateřinu Šimáčkovou. A nevypadá to, že by se Zeman ještě zmohl na kvalitního kandidáta průchodného v Senátu.

Jakékoliv větší zádrhely v hledání hned osmi ústavních soudců z celkových patnácti v sobě skrývají obrovské riziko. V okamžiku, kdy by klesl počet ústavních soudců pod dvanáct, nemůže ústavní soud projednávat plenární návrhy. Například posuzovat ústavnost zákonů. A pokud by počet soudců klesl pod deset, plénum přestává být usnášeníschopné a Ústavní soud by byl paralyzován.

Představme si, že by v prezidentské volbě zvítězil nějaký autoritářský populista, jenž by chtěl podkopávat právní stát. Pak by mohl liknavým postupem, záměrným navrhováním kontroverzních kandidátů nepřijatelných pro Senát ochromovat činnost Ústavního soudu až k jeho vypnutí.

Pojistka demokracie

Již několikrát Ústavní soud zásadně zasáhl do politiky svými nálezy, které rozpalovaly nejvyšší státníky doběla. Ať už to bylo smetení volebního zákona z roku 2000, kterým se mocenský kartel Zeman – Klaus chtěl zbavit menších stran. Nebo kauza Melčák z roku 2002, kdy ústavní soudci zmařili protiústavní vypsání předčasných voleb. Ale i loňské zrušení části volebního zákona, týkající se přepočtu hlasů a vyšší laťky pro koalice.

Čtěte také

Jan Januš: S nemocným Zemanem stojí i jmenování nových soudců. Na Ústavní soud se ale možná dostanou i jeho kritici

Až příliš často jsme pak byli svědky toho, jak vysocí ústavní činitelé napadali konstituční tribunál a jeho nálezy ochraňující ústavu a demokratický pořádek přirovnávali k pokusu o justiční puč nebo ustavení soudcovského státu, “soudcokracie“ a podobně.

Naposledy jsme toho byli svědky loni před sněmovními volbami, kdy Andrej Babiš kvůli zrušení části volebního zákona, porušující princip rovnosti, spílal soudu, že se „snaží ovlivnit politickou situaci v zemi“ a že „republiku neřídí lidmi zvolení zástupci ale soudci.“

Příštího prezidenta budeme vybírat do nevyzpytatelných časů, kdy se mohou otřásat základy našeho ústavního systému. A kdy stoupá význam konstitučního tribunálu coby nejsilnější pojistky naší demokracie. Právě proto bychom měli prezidentské kandidáty posuzovat i podle toho, jakou skýtají naději, že Ústavní soud obsadí demokraty s nezpochybnitelnou mravní integritou a odbornou erudicí.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Jednu jistotu přitom máme. Výběr takových osobností těžko můžeme čekat od politika, který nevybíravě dehonestoval Ústavní soud kvůli nálezu, jenž nevyhovoval jeho představám o hladkém volebním vítězství.

Autor je publicista