Slovenská společnost je nešťastná, i proto se ze vzdoru přiklání k Východu, popisuje aktivistka

„Situace na Slovensku je poměrně negativní. Společnost je nešťastná z toho, jak některé věci vypadají, jak jsou prezentované různé hrozby i pseudohrozby,“ popisuje Farská. „A tato kontinuální nespokojenost souvisí v kontextu i s hlubšími problémy, jako je ztráta důvěry v systém, demokracii, politiku i mezi lidmi navzájem.“

Chronická nespokojenost ale není charakteristická jen pro Slovensko. Stejný rys lze pozorovat i v Česku a dalších zemích. Podle Juraje Buzalky jde o to postěžovat si, aby nebylo vidět, že se máme příliš dobře.

„Slovenská společnost se nikdy v dějinách neměla tak dobře jako nyní. Mluvím statisticky z hlediska sociokulturních parametrů – ať už jde o délku dožití, nezaměstnanost nebo úroveň zdravotní péče,“ shrnuje sociální antropolog a autor bestselleru Postsedliaci. „Paradoxně si lidé stěžují, ale ani jejich otcové, ani dědové se nikdy neměli tak dobře, jako se mají oni dnes.“

Čtěte také

Kulturní války na Slovensku? Jen zástěrka pro ovládnutí institucí, míní konzervativní novinář

Vědomí rolnického původu je podle něj dodnes součástí slovenské identity. Ta je navíc podpořena malou rozlohou státu.

„Městský život musí mít nějaké parametry anonymity, musí vycházet ze společenských vztahů. Ty existují v Bratislavě a v Košicích, zbytek lidí žije v sídlech pod 100 tisíc obyvatel,“ připomíná Buzalka.

„Bylo by dobré podívat se na Slovensko ve vztahu k dominantnímu modelu globalizace, jako jsou megalopole na pobřeží v Severní Americe. My nejsme tento typ globálního kosmopolitního rozvoje. A možná i z toho pramení pocit nespokojenosti.“

Akt vzdoru

Dalším zdrojem nespokojenosti jsou problémy, kterým Slovensko aktuálně čelí. Mezi ně patří nedostatečný vzdělávací systém, který způsobuje odchod mladých lidí do zahraničí, nevyhovující infrastruktura nebo polarizace společnosti.

„Slovenská společnost dnes stojí před otázkou, jestli chce být stále zemí na Západě, nebo se chce spíše ubírat na Východ,“ upozorňuje Farská. „Paradoxně lidé, kteří mají na profilových fotkách na sítích ruskou vlajku, často vycestují na dovolenou na Floridu, ale Rusko se jim líbí, i když by tam nejeli.“

Čtěte také

Zničit veřejnou debatu je snadné, politikům stačilo ignorovat média, popisuje slovenský novinář

Příklon k proruské či krajní politice je proto podle ní hlavně aktem vzdoru a způsobem, jak se Slováci vymezují proti současné situaci. Pomoct zvrátit tuto polarizaci by mohl nějaký rozvojový impuls, který by zvrátil ekonomické problémy, jimž stát čelí, věří členka hnutí Za slušné Slovensko.

„Země vstupuje do pasti středních příjmů. Pokud ekonomika, která je založená na průmyslovém typu hospodářství a manufakturní výrobě, chce do budoucna prosperovat, musí se přeorientovat na inovacemi poháněné hospodářství,“ věří Buzalka.

Nejzávažnějším důsledkem, který z této ekonomické situace pro Slováky plyne, je odchod mladých lidí do zahraničí a s tím související odliv mozků i pracovní síly. Druhým velkým důsledkem je pokles kvality života, který se projevuje třeba zaostávající lékařskou péčí.

„Lidé mají osobní empirickou zkušenost s tím, jak to ve slovenských nemocnicích a zdravotnických zařízeních funguje, jak dlouho musí čekat na zákroky – protože je tam příliš dlouhý pořadník, protože chybí personál,“ přibližuje Farská. „Když už se tam člověk dostane, musí si přinést vlastní toaletní papír, příbor a je rád, že na něj ze zdi nekape.“

Jaký mají Slováci vztah k Česku? A proč si znovu zvolili Roberta Fica? Poslechněte si celý podcast Chyba systému.