Kulturní války na Slovensku? Jen zástěrka pro ovládnutí institucí, míní konzervativní novinář
Dnešní slovenská vláda definovala jako jednoho ze svých hlavních nepřátel progresivismus. Klade důraz na tradici, národ a folklór. Chce změnit jazykový zákon o povinném používání slovenštiny, dostat do galerií a na divadelní prkna výhradně slovenskou tvorbu. A ministryně kultury Martina Šimkovičová už odvolala vedení Národního divadla, galerie i muzea. V pátém díle minisérie podcastu Chyba systému věnované Slovensku o tom debatují Silvia Porubänová a Jozef Majchrák.
Připravily: Pavlína Nečásková, Iva Vokurková
Zvuk: Ján Volar
Zvukový design: Damiana Smetanová
Supervize: Karolína Kašparová
„Nemyslím si, že tyto čistky jsou důsledkem střetu konzervativních a progresivistických hodnot, ale spíš spojení neodbornosti, nekompetence a nedostatku dobré vůle. Protože není jasné, jaká je ta konečná vize slovenské kultury,“ míní ředitelka Slovenského národního střediska pro lidská práva Silvia Porubänová.
S tím souhlasí i Jozef Majchrák, zástupce šéfredaktora Konzervativního denníku Postoj: „Je za tím snaha této vládní koalice obsadit klíčové kulturní instituce svými lidmi a tímto způsobem je ovládnou.“
Přestože ale kulturní války jsou podle něj jen zástěrkou, určitou logiku spatřuje v tom, že ministerstvo kultury dříve tolik nepodporovalo projekty konzervativních institucí, protože hodnotící komise byly většinově obsazené lidmi s jiným světonázorem. A právě tím nyní může vláda argumentovat.
Čtěte také
Ovšem i předchozí vlády včetně těch konzervativních se podle Majchráka jen málo zajímaly o uchování historické paměti a rozvoj vlasteneckých institucí. Na Slovensku například chybí muzeum totalit, opravy starých klášterů a kostelů často provádějí dobrovolníci bez větší podpory.
„Musíme hovořit nejen o kultuře, ale i o vzdělávání. Markantní rozdíl mezi Českem a Slovenskem je v tom, že my dnes pláčeme nad tím, že mladá generace nezná novodobé dějiny. Ale oni se s nimi seznamují až jako náctiletí a je jasné, že se v nich zrcadlí názory ze sociálních sítí a z jejich rodin. Což ne vždy je etalon informovanosti,“ přidává se Porubänová.
Ficova mobilizace
Při posledním sčítání lidu se na Slovensku hlásilo k římskokatolické církvi 55 procent lidí, zatímco v Česku deklarovala jakoukoli náboženskou víru jen necelá pětina obyvatel. Podle Majchráka přesto slovenskou společnost nelze definovat jako jednoznačně konzervativní. Podobně jako ta česká je rozdělena na ose venkov a město.
„Je ale opatrnější ke změnám a velkou váhu má rodina a tradiční instituce jako církev. A to platí i pro lidi, kteří nejsou praktikující věřící. Ale zajímavé je, že třeba zpřísňování poměrně liberální interrupční legislativy nemá na Slovensku většinovou podporu,“ poznamenává konzervativní novinář.
Čtěte také
Stále jen menšina Slováků je ovšem pro zavedení registrovaného partnerství a míra akceptace stejnopohlavních párů se v poslední době snižuje.
„Často slyším, že tohoto tématu je všude plno a hovoří se o tom až příliš. To může být příčinou toho přístupu: ‚Co ještě chtějí, vždyť můžou žít.‘ Myslím, že to je výraz té většinové slovenské povahy. Ať si každý žije, jak chce, ale ať nás tím nezatěžuje, a hlavně ať to není vidět a nemluví se o tom,“ shrnuje Porubänová.
Slovenský premiér Robert Fico, který mluví o budování hráze proti progresivismu, podle Majchráka jen dovedně využívá štěpících linií.
„On je homo politicus. Za svého největšího nepřítele si vybral stranu Progresivní Slovensko, které má tu smůlu, že to má v názvu strany. Je to politická taktika a tato mobilizace voličů funguje,“ dodává.
Poslechněte si celý podcast v úvodu článku.
