Jiří Leschtina: Kdo se bojí korespondenční volby?
Jeden z návrhů zákonů, proti nimž teď hodlá opozice na dvou mimořádných schůzích sněmovny obstruovat ze všech sil, leží nevládním poslancům zvlášť v žaludku. A tím je korespondenční volba, jež by umožnila Čechům dlícím v době parlamentních nebo prezidentských voleb v cizině odeslat poštou hlasovací lístek na zastupitelský úřad.
Jde o potenciální voličskou masu statisíců lidí, z níž se nyní hlasování zúčastňují jen desetitisícové zlomky voličů, u nichž populistické formace typu ANO a SPD drtivě prohrávají. Nechuť obou hnutí k poštovní volbě je tedy pochopitelná.
Spíš překvapí argumentační bída odpůrců korespondenčního hlasování, které je běžnou praxí ve 23 státech Evropské unie, v USA, Austrálii a dalších zemích.
Čtěte také
V nedávném rozhovoru pro web Novinky.cz se bývalý předseda sněmovny a současný šéf jejího ústavně-právního výboru Radek Vondráček (ANO) vážně tázal: „Proč mají mít krajané v zahraničí stejná práva jako my, když tady nežijí a neplatí daně?“
Odpověď na otázku, která jakoby přicházela z hlubin 19. století, je jednoduchá: Prostě proto, že podle ústavy má právo volit každý občan, který dosáhl věku 18 let. Bez ohledu na to, na jakém místě zeměkoule se nachází, zda odvádí daně nebo je neplatí – ať již jako student, důchodce nebo daňový podvodník.
Prověřená tradice
A pokud občanovi třeba v kanadském Vancouveru umožníme volit poštou namísto pro leckoho nemožné cesty na 3300 kilometrů vzdálenou ambasádu v Torontu? Pak jen důsledně naplňujeme jeho ústavní právo. Divné je spíš to, že nad tím kroutí hlavou Radek Vondráček, řídící poslanecký výbor, v němž se všechno točí kolem ústavy a práva.
Čtěte také
S palbou na korespondenční volbu nešetří ani Tomio Okamura (SPD), který mimo jiné mluví o tom, že může být ohrožena tajnost hlasování. Zkušenosti ze světa ale prokazují bezpečnost korespondenční volby, která například v USA funguje za přísně kontrolované procedury bez problémů už od konce 19. století.
A když se Okamura v parlamentní debatě ohání tvrzením, že v Rakousku se muselo kvůli falšování poštovních hlasů opakovat druhé kolo prezidentské volby, pak jen bezostyšně mystifikuje veřejnost. Neboť důvodem opakované volby nebyla žádná manipulace s hlasy, ale že některé hlasy byly sečteny ještě před stanoveným časem pro otevření obálek.
Čtěte také
Korespondenční hlasování se prostě stalo desetiletími prověřenou tradicí. Radek Vondráček proti němu brojí i tvrzením, že jejím zavedením chce vláda ovlivnit nadcházející prezidentskou volbu. O znepokojení hnutí ANO a jeho šéfa pošilhávajícího po Hradu tak prozradil více, než asi měl v úmyslu.
Naši občané, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí, nebo tam dočasně pracují či studují, budou spíš lidmi aktivními, s všeobecným přehledem, otevřenými světu. Nelze je jen tak utáhnout na populistické či nacionální nudli.
Pokud by díky poštovnímu hlasování tihle voliči přišli k prezidentským volbám v počtu nikoliv desítek tisíců ale statisíců, mohlo by to zvýšit šance nějakého liberálnějšího, umírněnějšího kandidáta oproti bezbřehému populistovi.
Což už není problém korespondenční volby. Ale těch politiků, kteří svou cestu k moci staví na šíření demagogie, strachu a podplácení voličů.
Autor je publicista
Související
-
Jiří Pehe: Proč je prezident Zeman proti korespondenčnímu hlasování
Prezident Miloš Zeman prohlásil, že je proti zavedení korespondenčního hlasování ve volbách. Podle něj by lidé o „svátku demokracie“ měli do volební místnosti dojít.
-
Jiří Bulan: Volit korespondenčně nebo po internetu jde. Vnitro ale nechce
Ministerstvo vnitra se zuřivě brání, aby občané v karanténě mohli volit. Současný zákon to přímo zakazuje. Jak ale stát vyřeší situaci, až budou v karanténě tisíce lidí?
-
Lída Rakušanová: Kdo se bojí korespondenčního hlasování
„Vir tady s námi bude už napořád a musíme se s ním naučit žít,“ opakují epidemiologové od chvíle, kdy covid-19 začal sužovat svět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
