Jiří Pehe: Opozice nechce korespondenční hlasování. A ví proč
Vládní koalice chce ve sněmovně schválit návrh zákona o korespondenčním hlasování, který už vloni na podzim prošel Senátem. Pokud by ho sněmovna schválila, mohl by český občan, který z různých důvodů pobývá v době konání voleb v cizině, odeslat svůj hlas v hlasovací obálce spolu s identifikačním lístkem zastupitelskému úřadu země, v níž se nachází.
Technické detaily korespondenčního hlasování se mohou při projednávání ve sněmovně ještě měnit, zejména na základě doporučení ministerstva vnitra, ale základní parametry korespondenční volby, tak jak ji schválili senátoři, jsou zhruba stejné jako v celé řadě jiných zemí, kde se běžně používá.
Čtěte také
Pokud by byl zákon přijat, skončila by poměrně potupná praxe, kdy čeští občané cestují často stovky kilometrů na zastupitelský úřad, aby hlasovali osobně. Není divu, že účast Čechů žijících v zahraničí v různých volbách byla zatím poměrně slabá.
Současná opozice, složená z hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie, se přijetí zákona o korespondenčním hlasování zuby nehty brání. Jeho první projednávání dokonce zablokovala s pomocí procedurálních manévrů.
Češi v zahraničí
Obě opoziční strany ale nejsou zdaleka první, které se pokoušejí návrh zákona o korespondenčním hlasování smést ze stolu. Už dříve jeho přijetí brzdily obě levicové strany – komunisté a sociální demokracie. Argumenty byly vždy stejné: Korespondenční volba není prý bezpečná. Co na tom, že to zkušenosti ze zemí, kde se korespondenční volba používá, nepotvrzují.
Čtěte také
Hlavním důvodem, proč se některé strany korespondenční volbě brání, je skutečnost, že Češi žijící v zahraničí v minulosti preferovali spíše strany napravo od politického středu. Jejich hlavním kritériem ale je prodemokratická orientace stran, kterým dávají své hlasy.
Doplatila na to v roce 2006 kupříkladu ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem, která až do započtení hlasů Čechů žijících v cizině sahala ve sněmovních volbách po většině 101 hlasů s komunisty. Když ale byly tyto hlasy v Jihočeském kraji, z jehož kandidátek si mohli Češi v zahraničí vybírat, započteny, těsná většina se proměnila v pat sto na sto mezi levicí a pravicí.
Kdyby existovala korespondenční volba v podobě, v níž je nyní navrhována, už během posledních prezidentských voleb, Miloš Zeman by nejspíš nebyl prezidentem. V druhém kole totiž vyhrál o pouhých 152 tisíc hlasů nad Jiřím Drahošem.
Čtěte také
Kvůli těžkopádnému systému hlasování v zahraničí se prezidentských voleb nakonec účastnilo jen 17 tisíc českých občanů ze zhruba půl milionu, kteří pobývali v té době v zahraničí. Více než 90 procent z těchto hlasů ale získal Drahoš. Kdyby existovala už tehdy korespondenční volba a z půl milionu Čechů v zahraničí by se zúčastnila její zásluhou třeba jen polovina, je tak dost pravděpodobné, že by Drahoš Zemanův náskok vymazal.
Sněmovní volby v minulém roce vyhrála mezi Čechy hlasujícími v zahraničí koalice Pirátů a Starostů s více než 50 procenty hlasů, koalice Spolu získala více než 34 procent hlasů. ANO by se s necelými pěti procenty vůbec nedostalo do sněmovny, SPD Tomia Okamury získala dvě procenta.
Důvodem je, že Češi žijící v zahraničí mají v průměru vyšší vzdělání, než jaký je průměr populace doma. A jejich pohled je více globální, takže je neoslovují populistické a nacionalistické subjekty.
Pokud budou obstrukční snahy současné opozice vůči zákonu o korespondenčním hlasování pokračovat, argumentům o možnostech zneužití korespondenční volby netřeba věnovat příliš velkou pozornost.
Skutečným důvodem je, že kdyby korespondenční volby využila i jen třeba polovina z více než 600 tisíc českých občanů, kteří nyní pobývají v zahraničí, je už teď jasné, které strany z toho budou profitovat, a které budou tratit.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
