Jindřich Šídlo: Všichni proti Babišovi. Ale co taky jiného?
Piráti schválili spojenectví se STAN, devět měsíců před sněmovními volbami je jasno, v jakém obsazení se bude tenhle souboj odehrávat. Takže tu máme dvě koalice, které obě optimisticky tvrdí, že jsou schopny hnutí ANO Andreje Babiše porazit, což sice průzkumy tak úplně nepotvrzují, ale to nakonec rozhodnou voliči až v říjnu – a jak víme, žádné volby neskončí nikdy tak, jak to průzkumy ohlašují měsíc před nimi.
Andrej Babiš teď celkem pochopitelně nasadí očekávatelnou taktiku: jediným programem jeho spojených soupeřů je jakýsi „Antibabiš“, to za prvé, tak nějak vcelku.
Čtěte také
A za druhé, když půjdeme do detailů, Piráti jsou neomarxističtí vítači neexistujících migrantů a příznivci Antify s dredy, ODS je stále strana plná kmotrů, které si Babiš moc dobře pamatuje z doby, kdy chodil vrcholným politikům ODS na svatby, a Kalousek sice nekandiduje, ale to je jedno.
A můžeme taky čekat, že se do voleb opoziční strany na něčem podstatném neshodnou, že si i spojenci v jedné koalici nebo jejich členové něco nepěkného řeknou nebo napíšou na sociálních sítích a budou žárlivě pozorovat své nové spojence, jestli nemají náhodou v úmyslu pomocí preferenčních hlasů obsadit víc míst, než by jim podle předvolebních propočtů mělo připadnout.
Poprvé po letech skutečná síla
Ano, to všechno se může stát. Zejména proto, že ony dvě aliance tvoří celkem normální politické strany, které hájí své zájmy, a jejich členové zase nezapomínají na ty svoje.
Čtěte také
Andreji Babišovi, jenž celé ANO stvořil jen jako svůj obslužný aparát, který má hlasovat a pokud možno si nic nemyslet a rozhodně to neříkat nahlas, to skutečně musí připadat jako cosi naprosto nepochopitelného, něco, co nikdy nemůže fungovat.
Slogan o „Antibabišovi“ je ovšem chytře vymyšlený. Zní to jako pouhá negace, bez stopy čehokoliv pozitivního. Je jen na opozici, aby tomuhle termínu dala obsah a vysvětlila voličům, jako podle ní má vypadat stát „po Babišovi“.
Protože „Antibabiš“ není osobní neláska k předsedovi jedné strany a momentálně i vlády, ale měl by to být celkem podrobný plán, v čem a jak změnit zemi, kterou Andrej Babiš posledních 7 let formoval podle svého – mimochodem pod heslem „Antikalousek“.
Samozřejmě, že stvořit takový program nebude jednoduché, protože normální politické strany mívají na některé důležité věci pevné názory, které jen tak nemění. ODS si myslí o přijetí eura něco jiného než její koaliční partneři z TOP 09 a KDU-ČSL. Ale aspoň to víme, protože to říká spoustu let a dají se klást otázky, jak se s tím všichni zúčastnění případně popasují v příští vládě.
Čtěte také
To je řádově jiná situace než v případě Andreje Babiše, který názor na euro dokázal změnit bez vysvětlení ze dne na den – a je třeba přiznat, že mu to u voličů nijak neublížilo. Dvě nové koalice chtějí samozřejmě vystřídat Andreje Babiše u moci, nebo odstavit ho od ní, chcete-li, proto se v politice obvykle ve volbách taky kandiduje. Nová nevyzkoušená a tedy i riskantní spojenectví jsou jen reakcí na nenormální stav, kdy ve sněmovně opticky stál gigant Babiš a proti němu a kolem něj několik hemžících se trpaslíků.
ANO dokázalo ve volbách 2017 téměř vysát českou levici, když ze sociálních demokratů a komunistů udělalo strany na hranici přežití. To voliči, kteří nesdílejí Babišův pohled na svět, si mohli celé čtyři roky užívat pestré nabídky, která mohla uspokojit téměř každé jejich přání – až na to, že kvůli tomuto volebnímu zákonu neuspokojila vůbec nikoho. Je to už poněkolikáté, ale stále je užitečné to opakovat.
Andreje Babiše a jeho hnutí volilo v roce 2017 přesně 1 500 113 lidí. Jeho dnešní hlavní soupeře, kteří stvořili ony dvě koalice, 1 913 952 občanů. Pro letošní volby to samozřejmě nic neznamená – jen upozornění Andreji Babišovi, který to samozřejmě ví, že má proti sobě poprvé po letech skutečnou sílu. Což je taky jediná věc, které rozumí.
Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
