Jindřich Šídlo: Temné roky naší historie? Pád Klausovy vlády, první pokles ekonomiky a hlavně opoziční smlouva. Od té doby už lidi politika nezajímá

Za klíčové osobnosti našich novodobých dějin pak považuje hned tři muže: Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. „Byly to jasně nejsilnější persony, které pochopily, že potřebují silnou politickou podporu a politickou stranu. Taky si tu podporu pěkně odpracovali,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus Jindřich Šídlo. 

Čtěte také

HLASUJTE: Chystáte se oslavit 17. listopad, nebo ne?

Takto komentátor vzpomíná na první předvolení kampaň Václava Klause na severní Moravě (v roce 1990): „Tam měl být Klaus, podle představ některých svých kolegů z Občanského fóra, zničen. Vyšel z ní ale velmi posílen (a stal se i předsedou OF).“ Totéž, ale v kabátě sociální demokracie předvedl Miloš Zeman, pravda o pár let později (1996). 

„Byla to Zemanova kampaň s autobusem Zemák, kterou jsme my novináři hodně ironizovali, ale on tam udělal 26 %. O celých 20 % tak zvednul volební zisk celé ČSSD.“

„Možná, že pak v roce 1998 leckoho překvapilo, že tito dva do té doby nesmiřitelní protivníci si začali tak rozumět. Dnes jsou to v podstatě dvě hlavy jednoho těla,“ myslí si komentátor.

Rozčarování?

Kdo z těch, co se angažovali nejen v listopadových dnech roku 1989 vůbec mohl tušit, jak bude naše země vypadat v roce 2019? Lidé na ulicích asi věděli, co nechtějí, ale jakou změnu doopravdy chtějí, to bylo hodně individuální a možná i naivní. 

Čtěte také

AKTUALIZOVÁNO: Audia, videa, fotky a články ze svátečního vysílání z Národní třídy

„To, že je dnes líp než v roce 1990, to je jasné a nemusíme se o tom nijak přesvědčovat. Obecně ale lidé měli nerealistická očekávání. Do čeho jdeme a kam společnost směřuje? Své v dnešní ‚blbé náladě‘ jistě hraje to, že jsme součástí globalizovaného světa a ne jen zemí Varšavské smlouvy nebo RVHP. Ale myslím, že v roce 1989–1990 si lidé opravdu mysleli, že bude líp, než dnes doopravdy je,“ soudí komentátor.

Když se pak Šídlo vrátí na úplný začátek, na to, jak se už v lednu 1990 ekonomové sešli na zámku v Kolodějích a přemýšleli, co vlastně udělat s hospodářstvím, které bylo ze 100 % státní a navíc závislé na rozpadající se RVHP, tak se prý projevilo převažující pravicové řešení a nezapomnělo se ani na důležité restituce majetku.

„Klaus dokonce kdysi vzpomínal, že si slovo kapitalismus poprvé dovolil použít až na jaře 1990. Nakonec zvítězila jedna, a to jeho varianta a v prvních pěti šesti letech taky byla zcela v Klausově režii.“  

V roce 1992 totiž Klausova ODS vyhrála volby, dokonce s heslem Budoucnost máte ve svých rukou. Až později se začalo objevovat vystřízlivění (v polovině 90. let), které zase dokázal uchopit Zeman. „Zajímavé je, že když v roce 1991 poprvé a prudce vzrostly ceny, tak to lidi vzali a nebyly žádné protesty. Pak přišla ta ‚blbá nálada‘ (1996–1997), která byla zčásti způsobena ekonomikou.“    

Blbá nálada

Největší propad nálady byl podle Šídla až před nějakými 20 lety. Už jsme totiž splnili vstup do Unie, NATO, zažili hojnost (2006–2008), ale i ekonomickou krizi. „Pak jako by si lid řekl: tady s námi zřejmě nejedná fér, v pocitu všudypřítomné korupce. Heslo Bude líp, které Andreje Babiše a jeho hnutí ANO vyneslo k moci, se vlastně trefilo do nálady. Tehdy veřejnost potřebovala slyšet, že líp prostě bude.“    

Čtěte také

Lída Rakušanová: Dobrá zpráva pro Václava Havla

Jaké byly opravdu zlomové okamžiky naši novodobé historie? Podle komentátora to byly první velké politické skandály kolem pádu Klausovy vlády, poté první ekonomický pokles (1997) a hlavně opoziční smlouva (1998).

„Tyto události považuji za daleko temnější dobu než celé devadesátky, o kterých se tak mluví. Zajímavý pak byl postoj voličů, protože dohoda Klause se Zemanem pro mnohé představovala zklamání důvěry. Je sice pravda, že v roce 2002 dali ČSSD a ODS 55 %, ale víc je to vidět ve volební účasti. Polistopadové volby 1998 měly volební účast 78 %, pak to šlo na 58 % (2002), a kde jsme dnes...“

Proč se po 30 letech „od sametu“ společnost tak rozdělila a slova jako pravdoláskaři, kavárna apod. jsou považována za nadávku?

Pravdoláskaři, kavárna...

„Pravda a láska (co zvítězí nad lží a nenávistí) byly heslem naivní revoluční doby. Bylo jasné, že v konfrontaci s realitou nemůže obstát. Protože jsme vlastně v roce 1989 nevěděli, jaká ta realita bude, ani co od ní vlastně chceme.“

Podle Šídla není náhodou, že k hlubokým změnám ve společnosti došlo až po smrti Václava Havla, protože dokud mezi námi byl, bylo Česko přece jen jiné.

„Výsměch s použitím slova jako pravdoláskaři je jen hloupý. Stejně jako označení kavárna. Mimochodem, kavárna vznikla jako pracovní označení, když ODS v roce 2006 hledala, jak by oslovila liberální voliče. Aby věděli, kam mířit, a rozhodně to nebylo nic urážlivého. Ne jako dnes, kdy je z toho hloupá a prázdná urážka,“ dodává Jindřich Šídlo. 

Jak komentátor hodnotí kupónovou privatizaci? Byl to podvod, jak rádi opakují lidé z ČSSD, nebo to jinak nešlo? Jaká hesla z listopadu 1989, mu zůstala v paměti? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Jan Bumba.