Lída Rakušanová: Dobrá zpráva pro Václava Havla

Autodialog s Václavem Havlem, při kterém mohou lidé na Letenské pláni v Praze nahrát vzkaz prvnímu porevolučnímu prezidentovi Václavu Havlovi v jeho v automobilu Volkswagen Golf
Autodialog s Václavem Havlem, při kterém mohou lidé na Letenské pláni v Praze nahrát vzkaz prvnímu porevolučnímu prezidentovi Václavu Havlovi v jeho v automobilu Volkswagen Golf

Do unikátního automobilu VW Golf z roku 1987, jehož tehdejší majitel Václav Havel se před 30 lety stal přes noc z disidenta prezidentem, si v sobotu a v neděli odpoledne budou moci na Letenské pláni v Praze lidé přisednout.

A taky poslat prvnímu prezidentovi České republiky přes video vzkaz. Vzkaz o tom, kam jsme to teď, tři desetiletí po pádu železné opony a osm let po jeho smrti, při péči o demokracii a svobodu dopracovali.

A nejspíš nebudu sama, kdo přizná, že jsme tu jedinečnou šanci vzít věci do vlastních rukou prostě líp využít nedovedli. Netřeba přitom ani dodávat obvyklou mantru, že je současná bilance přesto o dost lepší, než se tady běžně traduje.

Václav Havel to ví velmi dobře, protože to byl on, kdo se především zasloužil o to, že máme kolem našich hranic, ať už členstvím v NATO nebo v EU, poprvé v našich dějinách jen samé přátele. A to mnohdy spolehlivější, než jsme my sami vůči nim.

Podstatné není ani to, že se tady v posledních letech daří oligarchům nejrůznějšího ražení rozparcelovat si republiku. A že ten nejbohatší z nich si dokonce ochočil i současného prezidenta, takže ten se ve vztahu k Pekingu či Moskvě podobá spíš jeho obchodnímu cestujícímu než představiteli svobodného státu.

O demokracii a svobodu aktivně pečovat

To všechno není podstatné, protože když na to přijde, stačí jedny volby, aby vzklíčila nová naděje. Zvolením Zuzany Čaputové do prezidentského křesla to Slovensko letos předvedlo přímo ukázkově.

Mechanismy demokracie tady naštěstí ještě fungují, i když se někdy zdá, že melou naprázdno. Jako naposled letos v červnu na Letné, kde protestovalo na čtvrt milionu lidí, aniž by z toho ti, kterých se jedna z největších demonstrací od listopadu 1989 konkrétně týkala, vyvodili důsledky.

Ani v parlamentu nemá toho času opozice na víc než na to, aby šéfovi vlády od plic řekla, co si o něm myslí. Rozdělení společnosti na dva tábory, které se ani nepokoušejí se spolu domluvit, nahrává populistům.

Přesto je tady kupodivu čím dál víc lidí, kteří jsou ochotni o demokracii a svobodu aktivně pečovat. Kupodivu proto, že vyznat se v labyrintu globalizovaného světa je dneska, v éře sociálních sítí promořených fejky a spikleneckými teoriemi, podstatně obtížnější než dřív.

Naštěstí má ale globalizace i svou pozitivní stránku: dokáže lidi propojit a názorně jim předvést, že existuje i cosi jako globální odpovědnost za stav této planety. Že to pochopila hlavně mládež, a to od Austrálie, přes Evropu až po Ameriku, má logiku: je to její budoucnost, kterou vlády obětují ve prospěch přítomnosti každým dalším odkladem konkrétních opatření proti změně klimatu. 

Lída Rakušanová

V roce 1991 mluvil Václav Havel na evropské konferenci o životním prostředí o samozvaných vládcích přírody jako o zaskočených dětech, neschopných zvládat důsledky vlastní nezodpovědnosti. Z dnešních dětí, středoškoláků i studentů, protestujících v hnutí „Fridays for Future“ proti neochotě mocných udělat vše, co je v lidských silách na zmírnění dopadu klimatických změn, by měl naproti tomu radost zcela určitě.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu