Jan Fingerland: Syrské Vánoce. Jaké byly? A jaké budou?

12. leden 2025

Syřané už po tomto týdnu mají za sebou Vánoce – dokonce dvoje, protože část tamních křesťanů slaví podle gregoriánského, a jiná zas podle juliánského kalendáře. Byly to první vánoční svátky po pádu Asadovy diktatury. Jaké byly?

Vánoce jsou svátek v zásadě nepolitický, ale v mnoha zemích se staly svátkem veřejným, komunitním a společenským, o kterém vědí, nebo ho dokonce trochu slaví, i ostatní. Je tomu tak i v Sýrii, kde už si zvykli na vánoční dekorace ve veřejném prostoru.

Čtěte také

Často je to paradoxně v reimportované podobě. Křesťanství totiž pochází právě z tohoto regionu, a teprve odtud se rozšířilo do Evropy nebo Ameriky. Ovšem dnes vánoční stromky nebo do červeného kožichu zachumlaný Santa Claus patří i k blízkovýchodní zimě.

Vánoce za časů diktatury

Vánoce se v Sýrii veřejně slavily i za časů diktatury, nejen proto, že se k některé z křesťanských církví hlásil každý desátý Syřan. Ale také proto, že režim pod nadvládou alávitské rodiny Asadů čerpal svou legitimitu ze svého sekularismu a z tvrzení, že chrání četné náboženské menšiny před sunnitským extremismem.

Mnohým křesťanům to dávalo smysl, když viděli osud svých souvěrců v zemích, jako je Irák, kde se po svržení Saddámova režimu staly kostely terčem útoků ze strany extremistů a bombové útoky a únosy si vyžádaly mnoho životů. Ale ani křesťané nebyli v Sýrii svobodní jako lidé a občané.

Čtěte také

Teď se změnil režim, a nikdo neví, kam země směřuje. Noví vládcové slibují náboženskou toleranci, na rozdíl od organizací, jako je Islámský stát. Představitelé křesťanů mluví opatrně optimisticky, ale řadoví věřící prý zahraničním novinářům mimo záznam připouštějí, že i jejich církve je nabádají k tomu, aby se chovali nenápadně.

Testem byly právě poslední Vánoce. Největší pozornost vyvolalo prosincové spálení veřejně vystaveného vánočního stromu na náměstí v jednom z převážně křesťanských měst. Pachatelé jsou neznámí, neví se, zda šlo o islámské radikály, anebo třeba nějaké vyslané provokatéry, kteří mají za úkol rozdmýchat nepřátelství.

Vůdcové z Haját Tahrír aš-Šam zničení stromu odsoudili, a demonstrativně poslali své lidi, aby vánoční stromy nebo kostely hlídali. Nikdo neví, zda jde HTS hlavně o dobré PR na Západě, anebo zda jde o autentickou snahu o budování nové Sýrie, v níž bude místo pro všechny víry, jak tvrdí Ahmad Šará. Ten dokonce v jednom rozhovoru vyslovil obdiv k papeži Františkovi.

Čtěte také

Je otázka, zda mu to vydrží, a také zda si totéž myslí i další představitelé nového režimu. Kromě anonymních paličů jsou už známy případy, kdy držitelé moci z řad islamistických povstalců například začali měnit obsah výuky o jiných náboženstvích, případně začali naznačovat, že funkci soudců nebudou smět vykonávat ženy a podobně. Jejich instinkty možná nejsou tak liberální, jak Evropa, ale i mnozí Syřané doufají.

Na křižovatce

Sýrie je dnes na rozcestí. Jak chaos, tak i náboženská diktatura jsou špatné pro všechny, ale pro náboženské a jiné menšiny jsou vždy ještě o něco horší. Syrští křesťané před 80 lety představovali asi 15 procent obyvatel, ale podobně jako téměř všude na Blízkém východě jejich počty nebo podíl na populaci pomalu klesaly.

Jan Fingerland

Bylo to nižší porodností v komunitě, která je v průměru vzdělanější a častěji žije ve městech. Křesťané také měli mnohem více vazeb v zahraničí, a o to snadněji se jim odcházelo, zejména do Francie nebo později Spojených států. Ale také byli hodně na ráně.

Ještě před vypuknutím občanské války syrská křesťanská komunita představovala kolem desetiny populace, nyní se její podíl odhaduje už jen na dvě procenta. Na novém počátku tedy stojí už mnohem méně lidí, než na prahu arabského jara. Jaké asi budou příští syrské Vánoce? A jaké třeba za dalších deset let?

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio