Syrský režim padl kvůli ekonomice, islamisté se z toho chtějí poučit, soudí Kocian z Člověka v tísni

10. prosinec 2024

Část Syřanů hlasitě slaví pád režimu Bašára Asada. Věří, že skončila letitá diktatura a otevírá se šance vybudovat novou Sýrii. Světoví státníci připouštějí, že taková naděje existuje, zároveň ale upozorňují na obrovská rizika. „Ještě není konec, hlavně v kurdských oblastech na severovýchodě země panuje velmi napjatá situace,“ přitakává regionální ředitel pro Blízký východ ze společnosti Člověk v tísni Tomáš Kocian.

Víc než 13 let trvající válka dále prohloubila fragmentarizaci syrské společnosti. Na počátku všeho byly události arabského jara a nespokojenost s ekonomickou situací, postupně se ale konflikt transformoval v etnický a sektářský, až nakonec vyústil v zástupnou válku mezi velmocemi a regionálními mocnostmi.

Čtěte také

„Co vím od kolegů, tak nyní panuje velká naděje, že se společnost dostane na cestu ke smíření. Teď vše překryl revoluční étos a nadšení, ale obávám se, že v příštích týdnech a měsících se začnou projevovat odlišné pohledy jednotlivých skupin obyvatel na to, jak má vypadat budoucnost Sýrie,“ poznamenává.

Kocian se zároveň neobává další velké migrační vlny, protože kdo mohl, tak již ze země odešel. Okolní státy Syřany nevítají, neboť mají vlastní velké problémy.

„Myslím, že ta velká víra v budoucnost naopak spoustu lidí povede zpátky. Ale nepočítal bych, že se bude vracet větší množství lidí, kteří se usadili v Evropě. Je to ale věštění z křišťálové koule,“ připouští.

Transformace teroristů

Člověk v tísni působí v severních oblastech Sýrie, které před 14 dny nekontrolovala vláda v Damašku. „Několikrát jsme žádali o to, abychom mohli působit na zbytku území, ale nebylo nám to dovoleno,“ popisuje s tím, že nyní je v plánu rozšíření činnosti do Damašku a na zbytek území.

Čtěte také

Jen v provincii Idlib s 1,5 miliony původních obyvatel našly útočiště další 3 miliony vnitřních uprchlíků. „Bylo to jedno velké kempoviště, ti lidé neměli žádné pracovní příležitosti nebo zdroje obživy. Byli závislí na pomoci, snažili jsme se jim pomoci postavit se na vlastní nohy,“ dodává.

Právě Idlib byl baštou hnutí Haját Tahrír al-Šám, které stálo v čele povstalecké ofenzívy, jež vyústila v pád Asadova režimu.

„Nebylo to tak, že tam měli jednoznačnou podporu, velmi často se proti nim demonstrovalo. Oni se teď pravděpodobně budou tvářit jako konstruktivní, tolerantní a otevřená opozice, ale posledních pět let jejich vlády v Idlibu k tomu mělo daleko,“ zdůrazňuje.

Podle Kociana zde docházelo k talibanizaci společnosti, byla potlačována práva žen a nesměla existovat opozice. Nyní je ale šance, že by skupina, kterou řada států i Evropská unie vede na seznamu teroristů, mohla alespoň navenek opustit totalitní islamistickou ideologii. Naznačují to poslední vystoupení jejího vůdce Muhammada al-Džawláního.

„Uvědomuje si, že jednou z hlavních příčin pádu režimu byla ekonomika. Lidé byli na dně, což podrývalo jejich loajalitu. Ví, že Sýrie musí být otevřená přílivu cizích peněz, proto se budou snažit budovat zdání ne snad demokracie, ale pluralitní společnosti,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Jan Bumba , ert

Související