Jindřich Šídlo: Neomylný Paroubek

Jiří Paroubek svůj faktický odchod oznámil v pátek. Jeho strana LEV21 sice kandiduje, ale sám Paroubek ví, že tenhle projekt se mu opravdu nepovedl. Nic jiného se upřímně řečeno ani nedalo čekat a jediný, kdo věřil v opak, byl zřejmě sám Jiří Paroubek. Na druhou stranu, nebýt téhle jeho vlastnosti, nebyl by jediný důvod o něm psát: pravděpodobně by navždy zůstal neúspěšným a poraženým, jak vypadal v roce 1993, kdy na sjezdu Hradci Králové prohrál souboj o křeslo předsedy sociální demokracie s Milošem Zemanem.

Jenže Jiří Paroubek věří, že je předurčen úspěchu. Proto byl v roce 2005 jako jediný ochoten postavit se do čela ČSSD, která na tom tenkrát po období premiéra Stanislava Grosse byla snad ještě o něco hůř, než ODS dnes. (Mimochodem, Grossův tehdejší první zástupce Bohuslav Sobotka odjel v nejvypjatějších momentech vládní krize dna dovolenou.) Nikdo Paroubkovi tehdy nevěřil - a on za pouhý rok dokázal svou stranu vytáhnout k rekordnímu zisku hlasů ve sněmovních volbách 2006. Což je a jistě dlouho zůstane jedním z nejpozoruhodnějších výkonů posledních dvaceti let české politiky.

A následovaly další nezpochybnitelné úspěchy, vítězství sociálních demokratů na podzim 2008 rovněž nemá v historii konkurenci a mimochodem, právě před rokem se mu sociální demokraté v obdobné situaci nedokázali přiblížit ani na dohled.

Jenže právě víra ve vlastní neomylnost nakonec stála Paroubka další slavná vítězství a možná dokonce i prezidentský post. Jeho fatální chyba, kdy právě před čtyřmi lety zrušil podruhé dohodnuté předčasné volby do sněmovny, byla probrána ze všech stran a sám Jiří Paroubek nikdy nepřipustil ani náznakem, že by snad nějakou chybu mohl udělat také on sám. On totiž chyby nedělá.

Jeho páteční rozloučení se neslo v mnohokrát ohraném stylu. Seznam nepřátel, které Jiří Paroubek označil za viníky svého pádu, by zabral zhruba dalších deset minut a nemá zvláštní smysl mu jeho text bod po bodu vyvracet. Jen bych si mu dovolil doporučit, aby to prostě už jen dál nerozmazával.

Důstojný odchod je v politice jedna z nejtěžších disciplín, Jiří Paroubek má ale stále ještě šanci, že se na něj jednou bude vzpomínat přece jen o něco příznivěji, než to vypadá dnes. I když teď sám dělá všechno pro to, aby se to nestalo.