Jestli nám to někdo ukradne, tak je to ta největší pochvala, tvrdí vědec Jungwirth o svém přelomovém výzkumu

20. listopad 2018

Před fyzikálními chemiky dnes stojí zajímavá výzva – dostat léčivou látku přiměřeného množství na to správné místo v lidském těle. Čeští a němečtí vědci už publikovali svůj objev, který to snad posune dál.

Pavel Jungwirth: Třídu je potřeba nejdřív vyhodit do povětří, a pak teprve začít učit

prof. Pavel Jungwirth

Vědec v oboru fyzikální chemie Pavel Jungwirth působí v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky. Říká, že je nutné studenty do učiva vtáhnout. „V chemii je potřeba třídu nejdříve vyhodit do povětří, a pak teprve začít učit,” směje se.

Tým pod vedením fyzikálního chemika Pavla Jungwirtha dnes provádí základní výzkum, který by mohl významně změnit způsob transportu. Pomoct by mohly peptidy, tedy chemické sloučeniny aminokyselin, které mohou procházet buněčnou membránou, a to bez toho, aby je k tomu musel někdo (nebo něco) postrkovat.

„My nemáme na mysli nějakou konkrétní nemoc nebo konkrétní látku k přenosu. Zajímá nás základní mechanismus, jak látku do buňky dostat,“ vysvětluje vědec Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Pavel Jungwirth.

Jako když nůž projde máslem

Lidstvo už asi 20 let ví o existenci peptidů, které s sebou nesou kladný náboj a které jsou schopny projít buněčnou membránou. „Jako když nůž prochází máslem. Zajímavé je, že to víme od virů. Virus HIV si to vyrobí sám, ale podle toho, co o tom víme, je to jen jakýsi vedlejší produkt, který ani moc nepoužívá.“

O co se ale tým vědců snaží, je to, aby nevznikly třeba nějaké vedlejší transportní váčky, které by obalily to, co potřebujeme k buňce dostat. Důležitější je podle Jungwirtha najít mechanismus, aby látka procházela přímo. „My přišli na to, že to jde přes membránovou fúzi, která nás pak může dál navést k tomu, aby se na peptid dal, jako na lokomotivu, navěsit i nějaký vagonek s tím, co má dál převézt.“

Jsme na začátku

Peptidy v boji proti bakteriím

bakterie

Rezistence, kterou si mohou bakterie vytvořit proti antibiotikům, už možná brzy nebude komplikovat léčení pacientů.

Nejedna odpověď a mnohem víc otázek se ještě před fyzikálními vědci teprve otevřou. „Po třech letech studia jsme vlastně na úplném začátku. Teď bude pár let trvat ověřování a taky doufám, že se do toho pustí i další vědci. Pokud se ukáže, že naše teorie je správná, tak se pak musíme ptát ve smyslu: které peptidy takto fungují a co si na ně vůbec můžeme dovolit navěsit. Taky se může stát, že projede pouze lokomotiva a vagonek zůstane venku.“

Má prý ale jednu dobrou zprávu, protože „jeden vagonek nám už i s lokomotivou projel. Zavěsili jsme na něj fluorescenční barvičku, abychom to mohli líp vidět, a naši lokomotivu to nezastavilo. To je moc dobrá zpráva,“ přiznává hrdě vědec. Jungwirth je navíc zastáncem otevřeného výzkumu a přímo žádá o pomoc i další.

„Snažím se to publikovat tak, aby se do toho pustili i další. Mám jen jeden malý mozek a dvě ruce, naše skupina taky není velká a čím víc lidí se do toho pustí, tím větší je šance, že se náš mechanismus nejen ověří, ale třeba nás přitom napadne, že by se něco z toho dalo použít i na patent. Mě ale baví pustit to po vodě, protože víc hlav víc rozumu.“

Co když ale Jungwirtha někdo přeběhne a pak bude vydávat objevy „za své“? „Ptají se mě na to studenti a já jim s nadsázkou říkám: jestli nám to někdo ukradne, tak je to ta největší pochvala, protože děláme relevantní věc. Přestože se snažíme být první. A ono to nakonec vždycky nějak vyjde.“       

Jiné nádraží?

Fyzikální chemik prof. Pavel Jungwirth o etice vědecké práce

Pavel Jungwirth

Profesor Pavel Jungwirth se v rozhovoru s moderátorem Janem Burdou zamyslí nad etikou vědecké práce a motivací k ní. Děláme vědu kvůli grantovým zprávám, nebo pro radost z poznání?

Fyzikální chemik taky přiznává, že není jeho parketa zkoumat, aby mašinka neprojela na jiné nádraží, než má. „Tím se zabývají jiní vědci a já o tom vím velmi málo. Třeba zkoumají, jak to navázat na rakovinné buňky, které mají na svém povrchu jiné receptory než ty zdravé. To je taky hodně důležité, protože když se to naučíme, můžeme posílat do těla menší množství léčiva, které samo o sobě má mnoho vedlejších nežádoucích účinků… Když ale náš mechanismus prověříme, začnu se pak bavit třeba i s imunology. Těm pak budu moct říct: mám pro vás novou kolej, která vede na nádraží. Nešla by ta vaše metoda podle toho taky upravit?“ Je to prý ale běh na dlouhou trať.

Podrobný mechanismus, jak a proč se nejen peptidy chovají a dostávají do buňky, si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Jana Bumby s Pavlem Jungwirthem.

Související