Jedovatý korýš přece jen existuje
Jedovaté druhy se vyskytují u všech čtyř hlavních skupin členovců. Dokázal to objev vůbec prvního jedovatého korýše.
V evoluci živočichů se několikrát vyvinuly jedy, které slouží k lovu i obraně. Jedovaté druhy jsou obzvláště časté u tří ze čtyř hlavních skupin kmene členovců: klepítkatců, mezi které patří například štíři, stonožkovců a šestinohých, které zahrnují i hmyz. Kupodivu ale až dosud neexistoval žádný důkaz o tom, že by byla jedovatá také čtvrtá, velmi rozmanitá skupina členovců - korýši.
Prvním jedovatým korýšem je slepá jeskyňovka druhu Speleonectes tulumensis, která obývá temné podvodní jeskyně v Karibiku, na Kanárských ostrovech a v západní Austrálii. Podle vědců z Velké Británie, Německa a Mexika, kteří její jedovatost objevili, loví bezobratlé živočichy podobně jako pavouci - do těla kořisti vypustí koktejl toxinů a enzymů, který natráví a zkapalní měkké tkáně. Jeskyňovka pak vysrkne obsah a zanechá za sebou prázdnou vnější kostru.
Způsob lovu jeskyňovky i její jed vědci považují za adaptaci, která jí umožňuje přežívat v jeskynním prostředí chudém na potravu. Její jedovatý koktejl je unikátní směsí toxinů a enzymů, které se vyskytují i u jiných živočichů. Jeho součástí je i neurotoxin podobný tomu, jaký najdeme u pavouků. Jeho účelem je zřejmě paralyzovat kořist, kterou jedovatý korýš ulovil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.