Je třeba mluvit otevřeně. Korektnost vede k tomu, že se lidé přimknou k extremistům, varuje Kroupa

Česko si připomíná události 17. listopadu 1989. Ještě před rozedněním přišel položit květiny k památníku na Národní třídě premiér Andrej Babiš (ANO) s ministry Karlem Havlíčkem a Alenou Schillerovou. „Pro každého z nás by to mělo být memento, aby žil svůj život tak, aby se nemusel stydět 17. listopadu jít zapálit svíčku na Národní třídu,“ říká Mikuláš Kroupa.

Končícího premiéra v Interview Plus kritizuje za to, že jeho politika byla založena na vlastních ekonomických zájmech. Nebyl ale schopen morálních postojů a gest, například ve vztahu k porušování lidských práv v Číně, Bělorusku nebo na Kubě.

Čtěte také

Stejní lidé, stejná slova? Jde o poctivou připomínku hodnot, které jsou v posledních letech rozmělňovány, hájí oslavy 17. listopadu bývalý politik Kocáb

Místo toho prý společně s prezidentem Milošem Zemanem poklonkovali diktátorským a nedemokratickým režimům.

„Česká republika podle mého soudu má mít tuto roli ve světě: Stát za lidmi, kteří bojují za lidská práva a vzdorují nedemokratickým režimům, právě proto, že takovou zkušenost máme,“ zdůrazňuje novinář.

Kroupa varuje před tím, aby nedošlo k vyprázdnění odkazu 17. listopadu. „Všem bych doporučoval, aby se zamysleli nad tím, co pro ně svoboda a události před rokem 1989 znamenají. Nikdo nesliboval, že nastává ráj na zemi, že nebudou starosti,“ připomíná s tím, že svoboda naopak přináší starosti o živobytí i odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Těžkosti svobody

Zároveň se nestotožňuje s názory, že by se 17. listopad mohl mladým lidem více přiblížit skrze debaty o aktuálních problémech, finanční gramotnosti nebo třeba otázkách genderu.

Čtěte také

Pro vyrovnání se s minulostí jsme měli být méně euforičtí a víc důslednější, míní spisovatel Kosatík

„Každého občana této země se prostě 17. listopad týká, protože před rokem 89 by nikdo z nás debatu o genderu a podobně vůbec vést nemohl,“ podotýká s tím, tento den nemá být jen o nostalgickém vzpomínání.

Václav Havel nebo Marta Kubišová jsou podle něj symboly, jež je třeba naplnit tisíci příběhy, které vyprávějí o velikém dějinném zlomu.

„Dětem občas vyprávím nějaký příběh z Paměti národa. O tom, že naši rodiče nežili svobodně a že každý z nás má veliký dar rozhodovat o svém životě. A že i je čeká mnoho složitých a těžkých rozhodnutí,“ dodává.

Kroupa se nebrání ani kritice polistopadového vývoje, je prý ale důležité, co se z ní vyvozuje – někdy totiž snadno sklouzne ke zpochybňování liberální demokracie jako takové.

„Rozumím tomu, když je někdo zklamán. Pustil se odvážně do nějakého podnikání a bohužel to nedopadlo dobře, třeba ne jeho vinou... Ta naštvanost, zklamanost může přivést člověka k různým úvahám, ale to neznamená, že jsou správné,“ upozorňuje.

Pozor na korektnost

Současně má Kroupa obavy i z toho, aby se z debat o lidských právech a právech menšin nestala ideologie, která bude diktovat, jak se má o věcech mluvit a přemýšlet.

Čtěte také

Česko je rájem, kde ještě můžeme stavět názory proti sobě, kritizuje korektnost historik Šedivý

„Velký problém je tlak na korektní politickou mluvu. Pak se najednou zapomene vyjadřovat obavy, které část obyvatel sdílí. Někdo má třeba strach z Romů, protože má neblahé zkušenosti. Je potřeba o těch věcech otevřeně mluvit,“ míní Kroupa.

Podobně prý platí, že ne každá sexuální orientace je v pořádku a že některé identity mohou být pro mladé lidi nebezpečné. „Mluvit o tom korektně může znamenat nebezpečí, že se obsah vytratí. A řada lidí, kteří to cítí jinak a mají strach, se tak přimkne k extremistům,“ uzavírá.

Jaké jsou další plány Paměti národa? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.