Kateřina Smejkalová: 17. listopad 1989 a nízká proočkovanost v Česku
Ze současné vlny pandemie covidu v Evropě zřetelně vystupuje jeden geografický mustr: zasažena je především její východní část. Na vině je tentokrát především to, že zdejší populace vykazují relativně nízkou proočkovanost, zatímco západ Evropy vysoké počty vakcinovaných před další exponenciálou dobře chrání.
To nyní svádí nejednoho komentátora k závěru, že se zkrátka v našem regionu opět projevil neblahý a táhlý vliv totality před rokem 1989. Nedůvěru vůči oficiálním institucím a jejich direktivám údajně lidem na dlouhé dekády dopředu vštípila právě ona.
Čtěte také
Nová kniha amerických vědců Kristen Ghodsee a Mitchella Orensteina o dosud nerozkrytých sociálních důsledcích postkomunistických transformací, kterou letos vydalo renomované nakladatelství Oxford University Press, však jasně ukazuje, že taková intepretace je mylná.
V rámci interdisciplinárního pohledu na sedmadvacítku států bývalého východního bloku profesorka antropologie a profesor politologie mimo jiné dokládají, že rozhodující pro to, že tyto indikátory u nás až do současnosti výrazně pokulhávají za západní Evropou, je ve skutečnosti až období transformace. Výrazné propady důvěry ve stát se totiž odehrály až po převratech.
Ohýbání reality
Doposud bylo povědomí o tom, jak obrovský sociální zlom transformace představovala, malé.
Čtěte také
Ghodsee s Orensteinem nyní popisují, jak necitlivá doktrína rychlých tržních liberalizací a privatizací způsobila v regionu recese horší a táhlejší, než byla ekonomická krize na přelomu 20. a 30. let ve Spojených státech, jak absurdně vysoko se místy šplhala nezaměstnanost, jak velký byl odliv především mladých lidí za lepším na Západ, jak vzniklý psychosociální stres způsobil bezpočet úmrtí, která jdou přímo na vrub transformaci, jak se místy v regionu dokonce rodili lidé fyzicky menší než dřív, jak to je jinak doloženo z válečných oblastí.
A státy své obyvatelstvo před ničím z toho nezvládly ochránit, ba se staly, často pod taktovkou mezinárodních institucí, ochotnými vykonavateli všech dotčených kroků. Spíš než velkorysými, pomáhajícími partnery tak pro svá obyvatelstva měly až do současnosti zůstat nelítostnými dráby. Pokud jde o robustní sociální stát například skandinávského typu, apel na směřování na západ zůstal zoufale nenaplněný. Právě to nyní oba vědci dávají do přímé souvislosti s očkovacími nezdary, které mapu transformace, na níž byla a stále je sociální situace tím horší, čím více na východ se ubíráme, věrně kopírují.
Čtěte také
Za pozornost stojí též jejich zjištění, že východoevropské země vykazují i vysokou nedůvěru lidí mezi sebou navzájem. Zde se opět reflexně nabízí podezření, že to je důsledek totality, kdy člověk nikdy nevěděl, zda na něj jeho protějšek nedonáší. I v tomto ohledu se však vyplatí zahrnout do analýzy také dobu po roce 1989, kdy se ústředními hodnotami stala v podstatě absolutní svoboda a tvrdá konkurence, ve které každý kope za sebe. Že to vzájemné důvěře nijak nepřidává, je zřejmé. A ozvěny těchto porevolučních dogmat slyšíme právě zase i od dnešních odpůrců očkování a protipandemických opatření obecně: „Na moje práva a svobody mi nikdo sahat nesmí, já mám právo na vlastní názor a vlastní rozhodnutí!“
Zevrubnější pohled na aktuální pandemickou situaci nám tak nabízí možnost aktualizovat to, nad čím přemýšlíme u příležitosti 17. listopadu. Ačkoli je zřejmé, že doba před rokem 1989 vývoj společnosti výrazně ovlivnila, měli bychom konečně přestat ji reflexně vinit ze všeho neblahého, co se ve společnosti děje. Je to nejen intelektuálně líné, ale jak ukazují Ghodsee a Orenstein a už i mnozí další, zkrátka často naprosté ohýbání reality. Vedle pokrývání předlistopadových událostí by více než třicet let po nich bylo konečně na místě upřít kritickou pozornost i na dobu, která následovala. Je zřejmé, že bez toho si už při analýze současného stavu naší společnosti prostě nevystačíme.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
