Jaroslav Šonka: Pnutí německých novin

V roce 1945 tohle Goebbelsovo ministerstvo právem zaniklo. Nacistická média oblbovala - a nejen masové vraždy a zločinná válka v nich měly silnou podporu. Ovšem mocnosti, které Německo obsadily, zrušily jakoukoli propagandu včetně rozhlasu a novin a byly brzy konfrontovány s tím, že opravdu nic nefungovalo, země ztuhla v neurčitém stavu. Němci nemohli se sebe setřást minulost jen tak, bez komunikace.

Uvažovali o tom hlavně Američané, a proto jejich velitelé iniciovali vznik nových novin, a to právě počátkem srpna 1945. Tehdy vzniky listy jako Der Tageesspiegel v Berlíně, Frankfurter Rundschau ve Frankfurtu a Süddeutsche Zeitung v Mnichově. Poučným způsoben definoval princip svobodného tisku vojenský velitel ve Frankfurtu. Dnes si - již na webu - můžeme přečíst jeho krátký sloupek o tom, co to jsou svobodná média. Zbytek už převzali Němci, navrátilci z exilu či zástupci takzvané tiché opozice vůči nacistům.

Všechny zmíněné listy existují dodnes. A podstatně přispěly nejen k fungování poválečné společnosti v celém informačním spektru. Přispěly tak k etické transformaci. Takový Eugen Kogon se stal v poválečném západním Německu morální autoritou a brzy se nečetly jen jeho úvodníky ve Frankfuter Rundschau, ale i knihy a fungování společnosti.

Noviny ihned začaly připravovat závažné změny v chápání svobodné společnosti a v prosazování demokratických mechanizmů. Diskutovalo se o prvních procesech s válečnými zločinci, ale také o otázkách zásobování či všeobecně hospodářského rozvoje. Marshallův plán z roku 1947 a podíl Německa na něm, tedy podíl poražené země, by bez mediální diskuse nebyly představitelné. A zajímavé je, že diskuse začínaly bez velkých agresí.

Co si na české scéně z tohoto vývoje můžeme vzít jako ponaučení? Chybí nám oni tehdejší Američané, kteří ovšem dnes ne v každém ohledu mohou zastávat funkci morální autority. Ale chybí nám i celospolečenská vůle mít svobodná, tedy kritická, a fungující média. Jsme příliš spokojeni sami se sebou.

V západním Německu se teprve po dalších sedmnácti poválečných letech odvážila politika zaútočit na média a tehdejší ministr obrany Franz Josef Strauss spor s médii prohrál. Dodnes ovšem trvá jisté kreativní pnutí mezi novinami a politiky a dodnes se některé úřady snaží své materiály zatajovat. „Pnutí", to je něco, co by fungování médií mělo provázet.